Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv desátý: Nejvyšší Dobro » KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 10.13.34

Verš

tataḥ pravayaso gopās
tokāśleṣa-sunirvṛtāḥ
kṛcchrāc chanair apagatās
tad-anusmṛty-udaśravaḥ

Synonyma

tataḥ — poté; pravayasaḥ — starší; gopāḥ — pastevci; toka-āśleṣa-sunirvṛtāḥ — měli velkou radost, když své syny objímali; kṛcchrāt — s obtížemi; śanaiḥ — postupně; apagatāḥ — zanechali objímání a vrátili se do lesa; tat-anusmṛti-uda-śravaḥ — jak vzpomínali na své syny, slzy se jim koulely z očí.

Překlad

Poté pastevci, radostně rozechvělí z objímání svých synů, je s velkými obtížemi a neochotně postupně přestali objímat a vrátili se do lesa. Jak však na své syny vzpomínali, slzy se jim koulely z očí.

Význam

Zpočátku se pastevci hněvali, že byly krávy tak přitahovány telaty, ale když sešli z kopce, byli sami přitahováni svými syny, a proto je objali. Obejmout syna a čichat mu k hlavě jsou příznaky lásky.