SB 10.3.39
anapatyau ca dam-patī
na vavrāthe 'pavargaṁ me
mohitau deva-māyayā
Vasudeva a Devakī byli dam-patī, manžel a manželka, již od dob Sutapy a Pṛśni, a chtěli zůstat manželi, aby mohli mít za svého syna Nejvyšší Osobnost Božství. Tuto připoutanost způsoboval vliv devamāyi. Milovat Kṛṣṇu jako svého syna je védský princip. Vasudeva a Devakī si nikdy nepřáli nic jiného, než mít Pána za svého syna, ale proto zdánlivě chtěli žít jako obyčejní gṛhasthové, aby mohli mít pohlavní styk. I když to byl výsledek působení duchovní energie, jejich touha připomíná zálibu v sexu manželského života. Ten, kdo se chce vrátit domů, zpátky k Bohu, se musí těchto tužeb vzdát. To je možné jedině tehdy, když vyvine intenzivní lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Caitanya Mahāprabhu říkal:
niṣkiñcanasya bhagavad-bhajanonmukhasya
pāraṁ paraṁ jigamiṣor bhava-sāgarasya
(Cc. Madhya 11.8)
Pokud se chce oddaný vrátit domů, zpátky k Bohu, musí být niṣkiñcana, prostý všech hmotných tužeb. Neměl by si tedy přát, aby Pán přišel sem a stal se jeho synem, ale místo toho má chtít, aby se zbavil všech hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam) a vrátil se zpátky domů, zpátky k Bohu. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás učí ve své Śikṣāṣṭace:
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi
“Ó všemocný Pane! Nechci hromadit bohatství, nechci si užívat krásných žen a nechci mít ani žádné stoupence. Vše, co v životě chci, je bezpříčinná oddaná služba Tobě zrození za zrozením.” Neměli bychom Pána žádat o splnění jakýchkoliv hmotně znečištěných tužeb.
