Śrīmad-bhāgavatam 10.7.25
Verš
bhṛśam anutapta-dhiyo ’śru-pūrṇa-mukhyaḥ
rurudur anupalabhya nanda-sūnuṁ
pavana upārata-pāṁśu-varṣa-vege
Synonyma
ruditam — žalostně plačící matku Yaśodu; anuniśamya — když uslyšely; tatra — tam; gopyaḥ — ostatní ženy, gopī; bhṛśam — velice; anutapta — účastně bědovaly, stejně jako matka Yaśodā; dhiyaḥ — s těmito pocity; aśru-pūrṇa-mukhyaḥ — a ostatní gopī, s tvářemi plnými slz; ruruduḥ — plakaly; anupalabhya — nenacházející; nanda-sūnum — syna Nandy Mahārāje, Kṛṣṇu; pavane — když větrný vír; upārata — ustal; pāṁśu-varṣa-vege — jeho síla zdvíhající prach.
Překlad
Když se poryvy prašné bouře i větry utišily, Yaśodiny přítelkyně, ostatní gopī, slyšely, jak matka Yaśodā pláče, a šly za ní. Když nikde neviděly Kṛṣṇu, byly i ony zarmoucené a přidaly se k jejímu pláči s očima plnýma slz.
Význam
Tato připoutanost gopī ke Kṛṣṇovi je úžasná a transcendentální. Kṛṣṇa byl středem všeho, co gopī dělaly. V Jeho přítomnosti byly šťastné a v Jeho nepřítomnosti nešťastné. Když tedy matka Yaśodā bědovala, že se Kṛṣṇa ztratil, začaly ostatní ženy také naříkat.