Śrīmad-bhāgavatam 10.8.29
Verš
steyaṁ svādv atty atha dadhi-payaḥ kalpitaiḥ steya-yogaiḥ
markān bhokṣyan vibhajati sa cen nātti bhāṇḍaṁ bhinnatti
dravyālābhe sagṛha-kupito yāty upakrośya tokān
Synonyma
vatsān — telátka; muñcan — pouštějící; kvacit — někdy; asamaye — v nevhodnou dobu; krośa-sañjāta-hāsaḥ — když se poté pán domu zlobí, Kṛṣṇa se začne usmívat; steyam — získané krádeží; svādu — velmi chutné; atti — jí; atha — tak; dadhi-payaḥ — nádoba s tvarohem a mlékem; kalpitaiḥ — vymyšleným; steya-yogaiḥ — nějakým způsobem krádeže; markān — opicím; bhokṣyan — dávající jíst; vibhajati — vymezí jejich podíl; saḥ — opice; cet — jestliže; na — ne; atti — jí; bhāṇḍam — nádobu; bhinnatti — rozbije; dravya-alābhe — když je jídlo nedostupné, když nemůže takové nádoby najít; sa-gṛha-kupitaḥ — rozhněvá se na obyvatele domu; yāti — jde pryč; upakrośya — zlobící a štípající; tokān — malé děti.
Překlad
“Naše milá přítelkyně Yaśodo, tvůj syn někdy přichází do našich domů pustit telata ještě před dojením krav, a když se pán domu zlobí, tvůj syn se jenom usmívá. Jindy vymyslí nějaký plán, pomocí něhož ukradne lahodný tvaroh, máslo a mléko, které pak jí a pije. Když se seběhnou opice, rozdělí se s nimi, a jakmile mají břicha tak plná, že už víc nemohou, rozbije nádoby. Jestliže někdy nemůže máslo ani mléko z domu ukrást, hněvá se na hospodáře a mstí se tak, že zlobí malé děti štípáním. Když potom děti spustí pláč, Kṛṣṇa odejde.”
Význam
Vyprávění o Kṛṣṇových dětských nezbednostech byla matce Yaśodě podávána formou stížností. Kṛṣṇa občas vešel do domu nějakého souseda, a když tam nikoho nenašel, pustil telátka před dojením krav. Správně se telata pouštějí teprve tehdy, když jsou jejich matky podojené, ale Kṛṣṇa je pouštěl ještě předtím, takže přirozeně svým matkám vypila všechno mléko. Když pastevci Kṛṣṇu viděli, snažili se Ho chytit a křičeli: “Kṛṣṇa tady dělá neplechu!” Kṛṣṇa jim však utekl a vešel do jiného domu, kde zase vymyslel nějaký způsob, jak ukrást máslo a tvaroh. Pastevci se Ho pak opět snažili polapit a volali: “Zloděj másla! Chyťte Ho!” Byli rozhněvaní, ale stačilo, aby se Kṛṣṇa jen usmál, a oni na všechno zapomněli. Někdy začal v jejich přítomnosti tvaroh a máslo jíst. Kṛṣṇa neměl zapotřebí krmit se máslem, protože měl břicho stále plné, ale přesto ho zkoušel jíst, a jindy zase rozbíjel nádoby a obsah rozdával opicím. Tak stále vyváděl všelijaké darebnosti. Pokud v některém domě nenašel máslo ani tvaroh, které by mohl ukrást, vešel do pokoje, ve kterém spaly malé děti, a zlobil je štípáním. A když začaly plakat, šel pryč.