Śrīmad-bhāgavatam 2.1.11

Předchozí verš potvrdil nezbytnost toho, že člověk musí dosáhnout připoutanosti k Mukundovi. Existují různé druhy lidí, kteří chtějí dosáhnout úspěchu v různých oblastech. Obecně jsou to materialisté, kteří si chtějí na nejvyšší možnou míru užívat hmotného uspokojení. Nad nimi stojí transcendentalisté, kteří dokonale poznali povahu hmotného požitku a jsou proto k takovému iluzornímu životu neteční, neboť jsou na základě seberealizace víceméně spokojení sami v sobě. A nad nimi stojí oddaní Pána. Ti nemají zájem ani užívat si hmotného světa, ani dostat se z něho pryč. Jim jde pouze o to, aby uspokojili Pána, Śrī Kṛṣṇu. Oddaní Pána nechtějí nic sami pro sebe. Přeje-li si to Pán, oddaní přijmou veškeré hmotné zaopatření a pokud si to Pán nepřeje, mohou se vzdát veškerého zaopatření, včetně spasení. Nejsou také spokojení sami v sobě, protože chtějí jen Pánovu spokojenost. Śrī Śukadeva Gosvāmī doporučuje v tomto verši transcendentální zpívání svatého jména Pána. Zpíváním a posloucháním svatého jména Pána bez přestupků se člověk seznámí s transcendentální podobou Pána, pak s Jeho vlastnostmi, s transcendentální povahou Jeho zábav atd. Zde se uvádí, že člověk má neustále zpívat svaté jméno Pána, jakmile ho uslyší od autorit. Vyslechnout autority je tedy první předpoklad. Naslouchání svatému jménu může člověka postupně povýšit k naslouchání o Jeho podobě, vlastnostech, zábavách atd., a tak se začne vyvíjet přirozený sklon opěvovat Jeho slávu. Je to postup doporučovaný nejen pro úspěšné vykonávání oddané služby, ale dokonce ho mohou užívat i lidé, kteří jsou připoutaní ke hmotě. Podle Śrī Śukadeva Gosvāmīho je tato cesta k úspěchu pevně stanovenou skutečností, k níž nedošel pouze on sám, ale i všichni dřívější ācāryové. Není proto třeba dalších důkazů. Kromě těch, kteří chtějí být úspěšní v různých oblastech a ideologiích, se tento proces doporučuje i těm, kteří již svého úspěchu dosáhli — ať už jako lidé pracující pro plody své práce, jako filozofové, nebo jako oddaní Pána.

Śrīla Jīva Gosvāmī radí, že svaté jméno Pána se má zpívat hlasitě a také bez přestupků, jak je doporučeno také v Padma Purāṇě. Člověk se může osvobodit od zpětných účinků všech hříchů, odevzdá-li se Pánovi. Může se osvobodit od všech přestupků proti lotosovým nohám Pána, odevzdá-li se Jeho svatému jménu. Ale ničím se nemůže zachránit, dopustí-li se přestupku proti svatému jménu Pána. Padma Purāṇa uvádí, že těchto přestupků je deset.

Prvním přestupkem je hanobit velké oddané, kteří káží o slávě Pána.

Druhým přestupkem je hodnotit svatá jména Pána světskýma očima. Pán je vlastník všech vesmírů, a proto je na různých místech známý pod různými jmény. To však nikterak nevymezuje plnost Pána. Všechna pojmenování Nejvyššího Pána jsou stejně svatá, protože všechna oslovují Pána. Tato svatá jména jsou stejně mocná jako je Pán. Nikomu v žádné části vesmírného stvoření nic nebrání v tom, aby opěvoval a oslavoval Pána tím jménem, jaké je běžné v té které oblasti. Všechna jména Pána jsou příznivá a není správné mezi nimi vybírat způsobem, jakým se vybírá hmotné zboží.

Třetím přestupkem je nedbat nařízení autorizovaných ācāryů a duchovních mistrů.

Čtvrtým přestupkem je hanobit písma nebo védské poznání.

Pátým přestupkem je definovat svaté jméno Pána na základě vlastního světského uvažování. Svaté jméno Pána je totožné s Pánem Samotným a je třeba chápat, že svaté jméno Pána se od Něho neliší.

Šestým přestupkem je vykládat svaté jméno. Pán není výplodem představivosti, je skutečný a stejně skutečné je i Jeho svaté jméno. Někteří lidé s omezeným poznáním si myslí, že Pán existuje pouze v představách toho, kdo Ho uctívá, a Jeho svaté jméno považují za pomyslné. Pokud někdo zpívá jméno Pána s tímto přístupem, pak mu takové zpívání nemůže přinést vytoužený úspěch.

Sedmým přestupkem je dopouštět se záměrně hříchů na síle svatého jména. Písma říkají, že pouhé zpívání svatého jména Pána může osvobodit od účinků všech hříšných činů. Ale ten, kdo úmyslně pokračuje v hříšném jednání a očekává, že s pomocí tohoto transcendentálního procesu výsledky svých hříchů odstraní, se dopouští u nohou svatého jména toho největšího přestupku. Nemůže se pak už očistit žádnou doporučovanou očistnou metodou. Člověk mohl být hříšný než začal zpívat svaté jméno Pána, ale jakmile jednou přijme útočiště ve svatém jménu Pána a získá ochranu, musí se přísně vyvarovat hříšného jednání s nadějí, že ho zpívání svatého jména ochrání.

Osmým přestupkem je pokládat zpívání svatého jména Pána za jednu z hmotně prospěšných činností. Je mnoho druhů dobré práce, která přináší hmotný prospěch, ale svaté jméno a Jeho zpívání nejsou pouhou příznivou zbožnou službou. Svaté jméno nepochybně poskytuje svatou službu, ale nikdy se nemá pro takové účely používat. Nikdo se nemá pokoušet přivést svaté jméno, které je totožné s Pánem, do služeb lidstvu. Vše je určeno k požitku Nejvyššího Pána, který nikomu nedělá sluhu a neplní ničí rozkazy. Svaté jméno Pána je s Pánem totožné, a proto bychom se neměli snažit využívat svaté jméno ve svých službách.

Devátým přestupkem je poučovat o transcendentální povaze svatého jména ty, které zpívání svatého jména Pána nezajímá. Vysvětlovat tato témata neochotnému publiku je přestupek u nohou svatého jména.

Desátým přestupkem je nemít zájem o svaté jméno Pána ani poté, kdy jsme slyšeli o Jeho transcendentální povaze. Můžeme pozorovat, že zpíváním svatého jména Pána se osvobozujeme od falešného egoismu. Falešný egoismus se projevuje tak, že si myslíme, že my jsme páni světa a že všechno na světě je určené jen pro náš požitek. Celým materialistickým světem hýbe tento falešný egoismus — “já” a “moje” — ale zpíváním svatého jména se od takových mylných představ osvobozujeme.