Śrīmad-bhāgavatam 2.10.37-40
Verš
ṛṣīn pitṛ-gaṇān pṛthak
siddha-cāraṇa-gandharvān
vidyādhrāsura-guhyakān
sarpān kimpuruṣān narān
mātṝ rakṣaḥ-piśācāṁś ca
preta-bhūta-vināyakān
yātudhānān grahān api
khagān mṛgān paśūn vṛkṣān
girīn nṛpa sarīsṛpān
jala-sthala-nabhaukasaḥ
kuśalākuśalā miśrāḥ
karmaṇāṁ gatayas tv imāḥ
Synonyma
prajā-patīn — Brahmā a jeho synové jako Dakṣa a další; manūn — osobnosti, které vládnou vždy po určité období, jako např. Vaivasvata Manu; devān — jako Indra, Candra a Varuṇa; ṛṣīn — jako Bhṛgu a Vasiṣṭha; pitṛ-gaṇān — obyvatelé planet Pitů; pṛthak — odděleně; siddha — obyvatelé Siddhaloky; cāraṇa — obyvatelé Cāraṇaloky; gandharvān — obyvatelé planet Gandharvů; vidyādhra — obyvatelé planety Vidyādharů; asura — ateisté; guhyakān — obyvatelé planety Yakṣů; kinnara — obyvatelé Kinnaraloky; apsarasaḥ — krásní andělé z planety Apsarā; nāgān — hadí obyvatelé Nāgaloky; sarpān — obyvatelé Sarpaloky (hadi); kimpuruṣān — obyvatelé planety Kimpuruṣa, kteří se podobají opicím; narān — obyvatelé Země; mātṝ — obyvatelé Mātṛloky; rakṣaḥ — obyvatelé démonských planet; piśācān — obyvatelé Piśācaloky; ca — také; preta — obyvatelé Pretaloky; bhūta — zlí duchové; vināyakān — skřeti; kūsmāṇḍa — bludičky; unmāda — blázni; vetālān — džinové; yātudhānān — zvláštní druh zlých duchů; grahān — dobré a zlé hvězdy; api — také; khagān — ptáci; mṛgān — lesní zvířata; paśūn — domácí zvířata; vṛkṣān — duchové; girīn — hory; nṛpa — ó králi; sarīsṛpān — plazi; dvi-vidhāḥ — pohyblivé a nehybné živé bytosti; catuḥ-vidhāḥ — živé bytosti zrozené z embrya, z vajíčka, z potu a ze semene; ye — jiní; anye — všichni; jala — voda; sthala — zem; nabha-okasaḥ — ptáci; kuśala — ve štěstí; akuśalāḥ — v neštěstí; miśrāḥ — ve smíšeném štěstí a neštěstí; karmaṇām — s ohledem na jejich minulé činnosti; gatayaḥ — jako výsledek; tu — ale; imāḥ — ti všichni.
Překlad
Ó králi, věz, že všechny živé bytosti tvoří Nejvyšší Pán s ohledem na jejich minulé činnosti. To se týká Brahmy a jeho synů jako je Dakṣa, periodicky se měnících vládců jako je Vaivasvata Manu, polobohů jako je Indra, Candra a Varuṇa, velkých mudrců jako je Bhṛgu, Vyāsa a Vasiṣṭha, obyvatel Pitṛloky a Siddhaloky, Cāraṇů, Gandharvů, Vidyādharů, Asurů, Yakṣů, Kinnarů a andělů, hadů, Kimpuruṣů podobajících se opicím, lidských bytostí, obyvatel Mātṛloky, démonů, Piśāců, duchů, bláznů a zlých duchů, dobrých a zlých hvězd, skřetů, lesních zvířat, ptáků, domácích zvířat, plazů, hor, pohyblivých a nehybných živých bytostí, živých bytostí narozených z embrya, vejce, potu a semene a všech ostatních, ať žijí ve vodě, na zemi, či ve vzduchu, ve štěstí, v neštěstí, nebo ve smíšeném štěstí a neštěstí. Ti všichni jsou stvořeni Nejvyšším Pánem podle jejich minulých činů.
Význam
Všechny druhy živých bytostí, které obývají různé planety ve vesmíru, od nejvyšší planety až po nejnižší, jsou bez vyjímky stvořeny Všemocným Otcem, Viṣṇuem. Nikdo tedy není nezávislý na Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (14.4) Pán prohlašuje všechny živé bytosti za Své potomky:
mūrtayaḥ sambhavanti yāḥ
tāsāṁ brahma mahad yonir
ahaṁ bīja-pradaḥ pitā
Hmotná příroda je přirovnána k matce. Každá živá bytost přichází na svět z těla matky, ale matka není prvotní příčinou jejího zrození. Prvotní příčinou zrození je otec. Bez otcova semene by se žádné matce nemohlo narodit dítě. Všechny živé bytosti v různých podobách a podmínkách v nespočetných vesmírech se tedy rodí ze semene Všemocného Otce, Osobnosti Božství, a nevědomí lidé si myslí, že se rodí z hmotné přírody. Jelikož všechny živé bytosti, počínaje Brahmou a konče bezvýznamným mravencem, jsou ovládány hmotnou energií Nejvyššího Pána, projevují se v různých tělech podle svých minulých činů.
Hmotná příroda je jednou z energií Pána (Bg. 7.4), a je nižší ve srovnání s živými bytostmi, které patří k vyšší energii. Všechno dění ve vesmíru se projevuje spojením vyšší a nižší energie Pána.
Některé živé bytosti jsou relativně šťastné v lepších životních podmínkách, zatímco jiné jsou nešťastné v horších životních podmínkách. V hmotném světě ale ve skutečnosti není nikdo šťastný. Žádný vězeň nemůže být šťastný, ať je ve vězení první třídy, nebo ve vězení třetí třídy. Inteligentní člověk by neměl usilovat o přemístění do lepší nápravně výchovné skupiny, ale o úplné propuštění. Po přeřazení do první vězeňské třídy se může vězeň zase vrátit zpátky do třetí třídy. Měl by se snažit, aby mohl být propuštěn, aby mohl opustit vězení a jít zpátky domů, zpátky k Bohu. To je skutečný cíl života všech živých bytostí.