KAPITOLA DRUHÁ
Pán v srdci
- Sloka 1:
- Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Před projevením vesmíru meditoval Pán Brahmā o virāṭ-rūpě. Jelikož tím potěšil Pána, získal znovu své ztracené vědomí a mohl tak stvoření znovu dát jeho dřívější podobu.
- Sloka 2:
- Védské mantry jsou podány tak matoucím způsobem, že to zavádí inteligenci lidí k nesmyslným věcem jako jsou nebeská království. Podmíněná duše se nechává unášet sny o takových iluzorních nebeských rozkoších, ale ve skutečnosti na těchto místech nezakusí žádné hmatatelné štěstí.
- Sloka 3:
- Z tohoto důvodu má osvícený člověk, dokud je ve světě jmen, usilovat pouze o minimum životních nezbytností. Má být inteligentní a nikdy nemá usilovat o nechtěné věci, jelikož může kolem sebe vidět, že všechny takové snahy jsou jen namáhavou prací pro nic.
- Sloka 4:
- Když můžeme ulehnout na rovné zemi, proč jsou nutné chýše a postele? Když si můžeme dát ruce pod hlavu, k čemu je nutný polštář? Když můžeme použít svých dlaní, proč je nutného tolik nádobí? Když je všude tolik pokrývek a kůry stromů, proč jsou nutné oděvy?
- Sloka 5:
- Což neleží na cestách roztrhané šaty? Což stromy, které jsou od toho, aby živily druhé, již nedávají milodary? Což řeky vyschly a nedají již vodu žíznivým? Jsou teď snad jeskyně v horách zavřené, nebo přestal snad nakonec Všemocný Pán chránit duše, které se Mu plně odevzdaly? Proč tedy učení mudrci chodí lichotit lidem, které omámil těžce vydobytý majetek?
- Sloka 6:
- S tímto přesvědčením musí člověk sloužit Nadduši, všemohoucímu Pánu pobývajícímu v jeho srdci. Tento Pán je Všemocná Osobnost Božství, je věčný a neomezený, a proto je konečným životním cílem. Pouze když bude člověk uctívat Jeho, může odstranit příčinu podmíněného stavu bytí.
- Sloka 7:
- Kdo jiný než hrubý materialista může zavrhnout takovou transcendentální myšlenku a držet se pouze nestálých jmen, když vidí, jak lidé tonou v řece utrpení, do které je strhly výsledky jejich vlastní práce?
- Sloka 8:
- Ostatní se soustřeďují na Pána, Osobnost Božství, pobývajícího v těle v oblasti srdce, který měří pouze osm palců a ve čtyřech rukách drží lotos, kolo, lasturu a kyj.
- Sloka 9:
- Jeho ústa vyjadřují Jeho štěstí, Jeho oči jsou rozevřené jako okvětní lístky lotosu a Jeho šaty, šafránově žluté barvy kadambového květu, jsou ozdobené drahocennými šperky. Všechny Jeho ozdoby jsou vyrobené ze zlata a posázené drahokamy. Má oslnivou přilbu a zářící náušnice.
- Sloka 10:
- Jeho lotosové nohy stojí na květu z lotosových srdcí velikých mystiků. Na Jeho hrudi je drahokam Kaustubha s rytinou nádherného telátka a další šperky má na Svých ramenou. Celý Jeho trup je ověnčen girlandou z čerstvých květů.
- Sloka 11:
- Na těle má nádherný vykládaný pás a Jeho ruce zdobí prsteny osázené drahými kameny. Jeho nákotníčky, Jeho náramky, Jeho navoněné vlasy, které se kadeří s modravým nádechem, a Jeho nádherná usměvavá tvář — to vše je velice příjemné.
- Sloka 12:
- Pánovy velkodušné zábavy a planoucí pohledy Jeho usměvavé tváře neustále naznačují Jeho rozsáhlá požehnání. Je proto třeba soustředit se na tuto transcendentální podobu Pána tak dlouho, dokud na Něho může být mysl meditací upnutá.
- Sloka 13:
- Meditace má začít u lotosových nohou Pána a pokračovat k Jeho usměvavé tváři. Má se soustředit na lotosová chodidla, pak na lýtka, stehna a takto výš a výš. Čím více se mysl upne na různé části Pánova těla, tím více se očišťuje inteligence.
- Sloka 14:
- Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.
- Sloka 15:
- Ó králi, kdykoliv si yogī přeje opustit tuto planetu lidských bytostí, nemá mít rozpaky ohledně vhodného času a místa, ale má pohodlně a bez rozptýlení sedět, usměrňovat životní vzduch a myslí ovládat své smysly.
- Sloka 16:
- Potom má yogī pomocí svojí neznečištěné inteligence pohroužit svoji mysl do živé bytosti a živou bytost pak pohroužit do Nejvyššího Já. Díky tomu se plně uspokojená živá bytost dostane do nejvyššího stádia spokojenosti a všech ostatních činností zanechá.
- Sloka 17:
- V onom transcendentálním stavu labdhopaśānti nemá nadvládu pustošící čas, který ovládá i nebeské polobohy zplnomocněné vládnout světským stvořením, natož pak samotní polobozi. Není tam ani hmotná kvalita dobra, ani vášně, ani nevědomosti; dokonce ani falešné ego, a není tam ani hmotný Oceán příčin, ani hmotná příroda.
- Sloka 18:
- Transcendentalisté se chtějí vyhýbat všemu, co nemá spojitost s Bohem, protože znají nejvyšší stav existence, v níž má vše vztah k Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Čistý oddaný, který je v absolutním souladu s Pánem, proto nevytváří zmatek, ale každým okamžikem uctívá lotosové nohy Pána, které si vkládá do svého srdce.
- Sloka 19:
- Silou vědeckého poznání musí oddaný dosáhnout dobrého postavení v absolutní realizaci a tak být schopný odstranit všechny hmotné tužby. Pak se musí vzdát hmotného těla tím způsobem, že patou svojí nohy ucpe vzduchový otvor (kterým vychází stolice) a životní vzduch bude pozvedat postupně do šesti hlavních center.
- Sloka 20:
- Meditující oddaný má pomalu vytlačovat životní vzduch z pupku do srdce, ze srdce do hrudi a z hrudi k začátku patra. Správná místa má vyhledat za pomoci inteligence.
- Sloka 21:
- Pak má bhakti-yogī vytlačit životní vzduch mezi obočí. Poté, když uzavřel sedm východů životního vzduchu, má být nadále rozhodnutý, že jeho cílem je jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Nemá-li naprosto žádnou touhu po hmotném požitku, má dospět k lebečnímu otvoru, přetrhat veškerá pouta a takto odejít k Nejvyššímu.
- Sloka 22:
- Ó králi, pokud si však yogī zachovává touhu po vyšších hmotných požitcích, jako dostat se na nejvyšší planetu Brahmaloku, získat osm dokonalostí, cestovat vnějším prostorem s Vaihāyasy nebo nějaký blahobyt na jedné z miliónů planet, pak si musí svoji hmotnou mysl a smysly vzít s sebou.
- Sloka 23:
- Transcendentalisté se zajímají o duchovní tělo a zásluhou své oddané služby, odříkání, mystických sil a transcendentálního poznání se mohou pohybovat uvnitř i vně hmotných světů bez omezení. Ploduchtiví pracovníci neboli hrubí materialisté tuto svobodu pohybu postrádají.
- Sloka 24:
- Ó králi, když takový mystik prochází Mléčnou dráhou po svítící Suṣumṇě, aby dospěl na nejvyšší planetu Brahmaloku, jde nejprve na Vaiśvānaru, planetu boha ohně, kde se zcela zbaví veškerého znečištění, a pak jde ještě výš do okruhu Śiśumāra, aby navázal vztah s Pánem Harim, Osobností Božství.
- Sloka 25:
- Tato Śiśumāra je osou, kolem které se otáčí celý vesmír, a označuje se za pupek Viṣṇua (Garbhodakaśāyī Viṣṇua). Jedině yogī může jít nad tento okruh Śiśumāra a dosáhnout planety Maharloky, kde očištění světci jako je Bhṛgu žijí po 4 300 000 000 slunečních let. Tuto planetu uctívají i světci transcendentálního postavení.
- Sloka 26:
- V době konečného zničení celého vesmíru (na konci Brahmova života) vychází z úst Ananty (ode dna vesmíru) ohnivé plameny. Yogī vidí, jak se všechny planety vesmíru pálí na prach, a proto letadlem, které užívají velké očištěné duše, odlétá na Satyaloku, kde život trvá 15 480 000 000 000 let.
- Sloka 27:
- Na této planetě (Satyaloce) neexistuje zármutek, stáří ani smrt. Neexistuje tam žádná bolest, a proto ani žádná úzkost, s vyjímkou toho, že ve vědomí zdejších obyvatel se někdy rodí soucit s těmi, kteří nevědí o procesu oddané služby a jsou podrobeni nepřekonatelným strastem v hmotném světě.
- Sloka 28:
- Po dosažení Satyaloky oddaný získá zvláštní schopnost beze strachu vstoupit s jemnohmotným tělem do substance podobné hrubohmotnému tělu a takto postupně dospěje k jednotlivým úrovním existence, procházejíce sférou země, ohně, záře, vzduchu a nakonec éteru.
- Sloka 29:
- Takto se oddaný oprošťuje od jemných smyslových objektů: vůně (čicháním), chuti (chutnáním), pohledu (viděním tvarů), doteku (dotýkáním se) a vibrace v uších (přijetím éterické podoby) a nakonec smyslových orgánů (hmotnými činnostmi).
- Sloka 30:
- Oddaný, který takto překonal hrubé a jemné podoby obalů, vstoupí na úroveň egoismu. V tomto stavu pak neutralizuje hmotné kvality přírody (nevědomost a vášeň) a dosáhne egoismu v dobru. Když pak všechen egoismus splyne s mahat-tattvou, oddaný přichází na úroveň čisté seberealizace.
- Sloka 31:
- Jedině očištěná duše může dosáhnout dokonalosti — stýkat se s Osobností Božství — a cítit tak naprostou blaženost a úplnou spokojenost ve svém přirozeném postavení. Nikdo z těch, kteří jsou schopni obnovit tuto dokonalost oddanosti, už není přitahován hmotným světem a nikdy se sem nevrací.
- Sloka 32:
- Vznešený Mahārāji Parīkṣite, věz, že všechny mé odpovědi na tvé správné otázky odpovídají přesně učení Ved a jsou věčnou pravdou. Pán Kṛṣṇa toto vše Osobně vysvětlil Brahmovi, uspokojen jeho službou a náležitým uctíváním.
- Sloka 33:
- Pro ty, kteří bloudí hmotným vesmírem, neexistuje žádný příznivější způsob osvobození, než to, co směřuje k přímé oddané službě Pánu Kṛṣṇovi.
- Sloka 34:
- Samotný Brahmā, který s velkou pozorností a soustředěním mysli studoval Vedy třikrát po sobě, nakonec došel k závěru, že připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalostí náboženství.
- Sloka 35:
- Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se nachází v každé živé bytosti společně s individuální duší. To je možné vnímat a představit si podle nám dané schopnosti vidět a za pomoci inteligence.
- Sloka 36:
- Ó králi, je proto nutné, aby každá lidská bytost vždy a všude naslouchala o Nejvyšším Pánovi, Osobnosti Božství, oslavovala Ho a vzpomínala na Něho.
- Sloka 37:
- Ti, kteří pijí ušima nektarové poselství o Śrī Kṛṣṇovi, milovaném Pánu oddaných, se očišťují od představ, že cílem života je hmotný požitek, a jdou tak zpátky k Bohu, k lotosovým nohám Osobnosti Božství.