Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.2.2

Verš

śābdasya hi brahmaṇa eṣa panthā
yan nāmabhir dhyāyati dhīr apārthaiḥ
paribhramaṁs tatra na vindate ’rthān
māyāmaye vāsanayā śayānaḥ

Synonyma

śābdasya — védského zvuku; hi — jistě; brahmaṇaḥVed; eṣaḥ — tyto; panthāḥ — cesta; yat — to, co je; nāmabhiḥ — pod různými jmény; dhyāyati — uvažuje; dhīḥ — inteligence; apārthaiḥ — nesmyslnými myšlenkami; paribhraman — potulující se; tatra — tam; na — nikdy; vindate — užívá; arthān — skutečnosti; māyā-maye — v iluzorních věcech; vāsanayā — různými touhami; śayānaḥ — jako při snění ve spánku.

Překlad

Védské mantry jsou podány tak matoucím způsobem, že to zavádí inteligenci lidí k nesmyslným věcem jako jsou nebeská království. Podmíněná duše se nechává unášet sny o takových iluzorních nebeských rozkoších, ale ve skutečnosti na těchto místech nezakusí žádné hmatatelné štěstí.

Význam

Podmíněná duše si neustále plánuje štěstí v hmotném světě, a je ochotna jít až k hranicím vesmíru. Nestačí jí ani to, co je dostupné na této planetě Zemi, jejíž přírodní zdroje už lidé vydrancovali jak nejlépe uměli. Nyní se chtějí dostat na Měsíc nebo na Venuši a drancovat přírodní zdroje tam. Pán nás však v Bhagavad-gītě (8.16) upozorňuje, jak bezcenné jsou všechny planety tohoto vesmíru i jiných systémů. Existuje bezpočet vesmírů a bezpočet planet v každém z nich. Nikde ovšem není ochrany před hlavním utrpením hmotného bytí — před bolestí v podobě rození, smrti, stáří a nemoci. Pán říká, že ani nejvyšší planeta, Brahmaloka neboli Satyaloka (a co potom říci o ostatních planetách, jako jsou nebeské planety) není zemí šťastného života, neboť i tam jsou přítomné výše uvedené hmotné bolesti. Podmíněné duše podléhají přísným zákonům plodonosných činů, a tak jdou někdy vzhůru na Brahmaloku a pak zase dolů na Pātālaloku, jako hloupé děti na ruském kole. Skutečné štěstí se nachází v království Boha, kde nikdo netrpí bolestmi hmotného bytí. Védské pokyny předepisující plodonosné činnosti proto zavádějí živé bytosti špatným směrem. Můžeme si myslet, že v té či oné zemi nebo na té či oné planetě se žije lépe, ale nikde v hmotném světě se nesplní naše skutečná životní touha, kterou je věčný život s plnou inteligencí a naprostou blažeností. Śrīla Śukadeva Gosvāmī nepřímo potvrzuje, že Mahārāja Parīkṣit si na konci života nemá přát přemístění na takzvané nebeské planety, ale má se připravit na návrat zpátky domů, zpátky k Bohu. Žádná z hmotných planet a žádná z předností, které tam lze získat, nejsou věčné, a proto musíme mít vyloženou nechuť užívat si dočasného štěstí, které se nám nabízí.