Śrīmad-bhāgavatam 2.3.9
Verš
nirṛtiṁ tv abhicaran yajet
kāma-kāmo yajet somam
akāmaḥ puruṣaṁ param
Synonyma
rājya-kāmaḥ — každý, kdo chce mít nějakou říši nebo království; manūn — Manuy, poloinkarnace Boha; devān — polobohy; nirṛtim — démony; tu — ale; abhicaran — kdo chce zvítězit nad nepřítelem; yajet — má uctívat; kāma-kāmaḥ — kdo touží po smyslovém požitku; yajet — má uctívat; somam — poloboha jménem Candra; akāmaḥ — ten, kdo nemá žádné hmotné tužby; puruṣam — Nejvyšší Osobnost Božství; param — Nejvyššího.
Překlad
Kdo chce vládnout nějaké říši nebo království, má uctívat Manuy. Kdo chce zvítězit nad nepřítelem, má uctívat démony a kdo touží po smyslovém požitku, má uctívat Měsíc. Ale ten, kdo nemá žádná hmotná přání, má uctívat Nejvyšší Osobnost Božství.
Význam
Pro osvobozenou duši jsou všechny výše jmenované požitky absolutně bezvýznamné. Hmotný požitek přitahuje pouze ty, kteří jsou podmíněni hmotnými kvalitami vnější energie. Transcendentalista nemá žádná hmotná přání, zatímco materialista má přání všeho druhu. Pán prohlásil, že materialisté, kteří touží po hmotném požitku a ucházejí se proto o přízeň různých polobohů (jak bylo uvedeno výše), neovládají své smysly a jednají jako hlupáci. Člověk by neměl toužit po žádném hmotném požitku a měl by být natolik rozumný, aby uctíval pouze Nejvyšší Osobnost Božství. Vůdci těchto omezených lidí jsou ještě větší hlupáci, protože otevřeně prohlašují, že je možné uctívat jakoukoliv podobu poloboha a získat vždy jeden a tentýž výsledek. Takové kázání nejenže odporuje učení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, ale je navíc nesmyslné, stejně jako je nesmyslné tvrdit, že si člověk může koupit jakoukoliv jízdenku a vždy dojede na stejné místo. Nikdo nemůže dojet z Dillí do Bombaje, když si koupil jízdenku do Barody. V tomto verši je jasně řečeno, že lidé plní různých tužeb vykonávají různé druhy uctívání, ale člověk, který netouží po hmotném požitku, má uctívat Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství. Tento proces uctívání se nazývá “oddaná služba”. Čistá oddaná služba znamená sloužit Pánu bez jakékoliv příměsi hmotných tužeb, včetně touhy po plodonosné činnosti a po empirické filozofické spekulaci. Nejvyššího Pána je možné uctívat i pro splnění hmotných tužeb, ale výsledek takového uctívání bude jiný, jak vysvětlí příští verš. Pán obvykle nikomu neplní hmotné touhy po smyslovém požitku, ale těm, kteří Ho uctívají, udílí taková požehnání, že si nakonec veškerý hmotný požitek přestanou přát. Závěr je takový, že člověk má omezovat své touhy po hmotném požitku, a proto má uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je v tomto verši označen jako param neboli “mimo vše hmotné”. Śrīpāda Śaṅkarācārya rovněž prohlašuje: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — Nejvyšší Pán není omezen hranicemi hmotného stvoření.