Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.4.17

Verš

tapasvino dāna-parā yaśasvino
manasvino mantra-vidaḥ sumaṅgalāḥ
kṣemaṁ na vindanti vinā yad-arpaṇaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ

Synonyma

tapasvinaḥ — velcí mudrci; dāna-parāḥ — velcí dárci milodarů; yaśasvinaḥ — slavné osobnosti; manasvinaḥ — velcí filozofové nebo mystici; mantra-vidaḥ — velcí recitátoři védských hymnů; su-maṅgalāḥ — přísní následovníci védských zásad; kṣemam — dobrých výsledků; na — nikdy; vindanti — dosáhnou; vinā — bez; yat-arpaṇam — odevzdání se; tasmai — Jemu; subhadra — příznivému; śravase — naslouchající o Něm; namaḥ — klaním se; namaḥ — znovu a znovu.

Překlad

Znovu a znovu se hluboce klaním dokonale příznivému Pánu Śrī Kṛṣṇovi, protože velcí mudrci, velcí dárci milodarů, slavné osobnosti, velcí filozofové a mystici, velcí recitátoři védských hymnů a přísní následovníci védských zásad nemohou dosáhnout žádných dobrých výsledků, pokud své vyjímečné vlastnosti nepoužijí ve službě Pánu.

Význam

Velká učenost, sklon k dobročinnosti, politické, společenské či náboženské vůdčí postavení v lidské společnosti, filozofická spekulace, provádění yogy, znalost védských rituálů a všechny ostatní dobré vlastnosti člověku slouží k dosažení dokonalosti jedině tehdy, když jsou zaměstnány ve službě Pánu. V opačném případě se všechny tyto vlastnosti stávají jen zdrojem těžkostí. Všeho lze využít buď k uspokojování vlastních smyslů nebo ve službě někomu jinému, než jsme my sami. Existují dva druhy sobectví, sobectví osobní a rozšířené, ale není mezi nimi žádný kvalitativní rozdíl. Krádež pro svůj osobní zájem nebo pro zájem rodiny je stejné kvality — v obou případech se jedná o zločin. Žádný zákon v žádné zemi nezprostí viny zloděje, který prohlašuje, že je nevinen, protože nekradl pro svůj osobní zájem, ale pro zájem své společnosti nebo země. Lidé nevědí, že vlastní zájem živé bytosti je dokonalý jedině tehdy, když se shoduje se zájmem Pána. Proč je například důležité udržovat tělo a duši pohromadě? Vyděláváme peníze pro udržování těla (sebe nebo celé společnosti), ale dokud nemáme vědomí Boha, dokud neudržujeme toto tělo proto, abychom realizovali svůj vztah s Bohem, veškeré naše úsilí pro udržení duše a těla pohromadě se podobá úsilí zvířat. Smysl udržování lidského těla je jiný než smysl udržování zvířecího těla. Podobně rozvoj vzdělanosti, hospodářský pokrok, filozofický výzkum, studium védské literatury nebo i vykonávání zbožných činností (jako je dobročinnost, otevírání nemocnic a rozdávání potravin) se musí pojit s Pánem. Cílem všech těchto činností a snah musí být, abychom potěšili Pána a ne abychom uspokojili nějakou jinou oddělenou osobu nebo skupinu lidí (saṁsiddhir hari toṣaṇam). Tatáž zásada je potvrzena v Bhagavad-gītě (9.27), kde se říká, že vše, co dáváme jako milodar, a vše, co činíme jako odříkání, musíme dávat Pánovi nebo činit jen kvůli Němu. Zkušení vůdci bezbožné lidské civilizace nedosáhnou svými pokusy o rozvoj vzdělání či hospodářský pokrok žádného dobrého výsledku, dokud nebudou mít vědomí Boha. A získat vědomí Boha je možné jedině nasloucháním o dokonale příznivém Pánovi, Jehož popisují písma jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam.