Śrīmad-bhāgavatam 2.5.33
Verš
bhagavac-chakti-coditāḥ
sad-asattvam upādāya
cobhayaṁ sasṛjur hy adaḥ
Synonyma
Překlad
Když bylo tedy to vše shromážděno působením energie Osobnosti Božství, za pomoci prvotních i druhotných příčin stvoření vznikl tento vesmír.
Význam
V tomto verši se jasně uvádí, že Nejvyšší Osobnost Božství používá ke stvoření Své různé energie; není pravda, že by se On Samotný měnil v hmotné stvoření. Expanduje se Svými různými energiemi a také Svými úplnými částmi. V koutě duchovního nebe naplněného září brahmajyoti se někdy objevuje duchovní mrak a zakrytá část se nazývá mahat-tattva. Pán potom ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu ulehá do vody mahat-tattvy a tato voda se nazývá Oceán příčin (Kāraṇa-jala). Během Mahā-Viṣṇuova spánku v Oceánu příčin vzniká Jeho dýcháním bezpočet vesmírů. Tyto vesmíry plují rozptýleny po celém Oceánu příčin a existují pouze po dobu výdechu Mahā-Viṣṇua. Do každého jednotlivého vesmíru vstupuje tentýž Mahā-Viṣṇu jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a ulehá tam na Śeṣu, inkarnaci Pána v podobě hada. Z pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrůstá lotosový stvol a na lotosovém květu se rodí Brahmā, pán vesmíru. Brahmā tvoří všechny podoby různých živých bytostí ve vesmíru, které odpovídají jejich různým touhám. Tvoří také Slunce, Měsíc a jiné polobohy.
Hlavním strůjcem hmotného stvoření je tedy Pán Samotný, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Pouze On nařizuje hmotné přírodě, aby vydávala vše pohyblivé a nehybné.
Existují dvě stádia hmotného stvoření: hromadné stvoření vesmírů, o kterém jsme se zmínili výše a které je dílem Mahā-Viṣṇua, a stvoření uvnitř každého vesmíru. Obojí vytváří Pán a tímto způsobem dostává vesmír svůj tvar, který nyní vidíme.