SB 2.5.33

tadā saṁhatya cānyonyaṁ
bhagavac-chakti-coditāḥ
sad-asattvam upādāya
cobhayaṁ sasṛjur hy adaḥ
Překlad slovo od slova: 
tadā — to vše; saṁhatya — shromážděné; ca — také; anyonyam — navzájem; bhagavat — Osobností Božství; śakti — energie; coditāḥ — použitá; sat-asattvam — prvotní a druhotné; upādāya — přijímající; ca — také; ubhayam — obojí; sasṛjuḥ — vznikl; hi — jistě; adaḥ — tento vesmír.
Překlad: 
Když bylo tedy to vše shromážděno působením energie Osobnosti Božství, za pomoci prvotních i druhotných příčin stvoření vznikl tento vesmír.
Význam: 

V tomto verši se jasně uvádí, že Nejvyšší Osobnost Božství používá ke stvoření Své různé energie; není pravda, že by se On Samotný měnil v hmotné stvoření. Expanduje se Svými různými energiemi a také Svými úplnými částmi. V koutě duchovního nebe naplněného září brahmajyoti se někdy objevuje duchovní mrak a zakrytá část se nazývá mahat-tattva. Pán potom ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu ulehá do vody mahat-tattvy a tato voda se nazývá Oceán příčin (Kāraṇa-jala). Během Mahā-Viṣṇuova spánku v Oceánu příčin vzniká Jeho dýcháním bezpočet vesmírů. Tyto vesmíry plují rozptýleny po celém Oceánu příčin a existují pouze po dobu výdechu Mahā-Viṣṇua. Do každého jednotlivého vesmíru vstupuje tentýž Mahā-Viṣṇu jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a ulehá tam na Śeṣu, inkarnaci Pána v podobě hada. Z pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrůstá lotosový stvol a na lotosovém květu se rodí Brahmā, pán vesmíru. Brahmā tvoří všechny podoby různých živých bytostí ve vesmíru, které odpovídají jejich různým touhám. Tvoří také Slunce, Měsíc a jiné polobohy.

Hlavním strůjcem hmotného stvoření je tedy Pán Samotný, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Pouze On nařizuje hmotné přírodě, aby vydávala vše pohyblivé a nehybné.

Existují dvě stádia hmotného stvoření: hromadné stvoření vesmírů, o kterém jsme se zmínili výše a které je dílem Mahā-Viṣṇua, a stvoření uvnitř každého vesmíru. Obojí vytváří Pán a tímto způsobem dostává vesmír svůj tvar, který nyní vidíme.