Śrīmad-bhāgavatam 2.9.11
Verš
piśaṅga-vastrāḥ surucaḥ supeśasaḥ
sarve catur-bāhava unmiṣan-maṇi-
praveka-niṣkābharaṇāḥ suvarcasaḥ
Synonyma
śyāma — modří jako nebe; avadātāḥ — svítící; śata-patra — lotosový květ; locanāḥ — oči; piśaṅga — žluté; vastrāḥ — oděvy; su-rucaḥ — velice přitažliví; su-peśasaḥ — v rozkvětu mládí; sarve — všichni; catuḥ — čtyři; bāhavaḥ — ruce; unmiṣan — lesknou se; maṇi — perly; praveka — vyšší kvality; niṣka-ābharaṇāḥ — ozdoby a medailóny; su-varcasaḥ — zářící.
Překlad
Pleť obyvatel vaikuṇṭhských planet září modravou barvou nebe. Jejich oči připomínají lotosové květy, jejich oděvy jsou žluté a jejich tělesné rysy velice přitažlivé. Všichni jsou ve věku kvetoucího mládí, mají čtyři ruce, jsou pěkně ozdobeni perlovými náhrdelníky s překrásnými medailony a vypadají velice zářivě.
Význam
Všichni obyvatelé Vaikuṇṭhalok jsou osobnosti mající duchovní těla, která nenajdeme nikde v hmotném světě. Popisy jejich tělesných rysů můžeme najít pouze ve zjevených písmech jako je Śrīmad-Bhāgavatam. Neosobní popisy transcendence v písmech pouze naznačují, že tělesné rysy obyvatel Vaikuṇṭhalok nelze spatřit v žádné části hmotného vesmíru. Stejně jako lidé z různých částí téže planety mají odlišné tělesné rysy, a těla obyvatel různých planet se také vzájemně liší, tak i tělesné rysy obyvatel Vaikuṇṭhalok jsou zcela jiné, než jaké se vyskytují v hmotném vesmíru. Od obyvatel hmotného světa se liší například tím, že mají čtyři ruce.