Śrīmad-bhāgavatam 2.9.6

V sanskrtském jazyce je abeceda souhlásek rozdělena do dvou skupin: na sparśa-varṇy a tālavya-varṇy. Sparśa-varṇy jsou písmena od ka po ma a šestnácté písmeno v této skupině se nazývá ta, zatímco dvacáté první písmeno se nazývá pa. Spojí-li se dohromady, vzniká slovo tapa neboli “odříkání”. Toto odříkání je krásou a bohatstvím brāhmaṇů a životního stádia odříkání. Podle bhāgavatské filozofie je lidský život určen jedině pro tuto tapasyu a pro nic jiného, neboť jedině pomocí odříkání je možné realizovat své vlastní já. Smyslem lidského života je seberealizace a nikoliv smyslový požitek. Tato tapa neboli pokání byla vykonávána od samotného počátku stvoření a jako první ji podstoupil nejvyšší duchovní mistr, Brahmā. Skutečný užitek z lidského života nám přinese jedině tapasya, a nikoliv naleštěná zvířecí civilizace. Zvíře nezná nic než smyslový požitek ve stylu “jez, pij, buď veselý a užívej si”, ale lidské bytosti je dáno podstoupit tapasyu a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu.

Když byl Pán Brahmā zmatený a nevěděl, jak má vytvořit hmotné projevy ve vesmíru, a sestoupil do vody, aby nalezl správný způsob a také zdroj lotosového květu, na kterém seděl, zaslechl dvakrát zaznít slovo tapa. Vydat se cestou tapasyi je pro upřímného žáka druhým narozením. Slovo upāśṛṇot je velice důležité. Podobné slovo, upanayana, znamená “přivést žáka blíže k duchovnímu mistrovi, aby se vydal na cestu odříkání”. Brahmājī byl tedy takto zasvěcen Pánem Kṛṣṇou a tuto skutečnost sám potvrzuje ve své Brahma-saṁhitě. Pán Brahmā zpívá v každém verši Brahma-saṁhity: govindam ādi-puruṣaṁ tam aham bhajāmi. Nežli byl tedy Brahmā schopen vytvořit celý vesmír, byl zasvěcen Kṛṣṇa-mantrou od Pána Kṛṣṇy Samotného, a tak se stal vaiṣṇavou neboli oddaným. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Brahmā byl zasvěcen do přednášení Kṛṣṇa-mantry o osmnácti písmenech, kterou všeobecně přijímají všichni oddaní Śrī Kṛṣṇy. My následujeme tutéž zásadu, jelikož náležíme k Brahmā-sampradāyi, k přímé učednické posloupnosti, vedoucí od Brahmy k Nāradovi, od Nārady k Vyāsovi, od Vyāsy k Madhvovi Munimu, od Madhvy Muniho k Mādhavendrovi Purīmu, od Mādhavendry Purīho k Īśvarovi Purīmu, od Īśvary Purīho k Pánu Caitanyovi a postupně k Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhāntovi Sarasvatīmu, našemu duchovnímu učiteli.

Ten, kdo je takto zasvěcen v učednické posloupnosti, může dosáhnout stejného výsledku a získat také schopnost tvořit. Pronášení této svaté mantry je jediným útočištěm čistého oddaného Pána, který je prostý všech tužeb. Jednoduše touto tapasyou neboli odříkáním dosáhne oddaný Pána úplné dokonalosti, právě jako Brahmā.