SB 3.10.15

ādyas tu mahataḥ sargo
guṇa-vaiṣamyam ātmanaḥ
dvitīyas tv ahamo yatra
dravya-jñāna-kriyodayaḥ
Překlad slovo od slova: 
ādyaḥ — první; tu — ale; mahataḥ — úplné emanace z Pána; sargaḥ — stvoření; guṇa-vaiṣamyam — vzájemné působení hmotných kvalit; ātmanaḥ — Nejvyššího; dvitīyaḥ — druhé; tu — ale; ahamaḥ — falešné ego; yatra — v němž; dravya — hmotné složky; jñāna — hmotné poznání; kriyā-udayaḥ — probuzení činností (práce).
Překlad: 
Prvním z těchto devíti je stvoření mahat-tattvy neboli souhrnu hmotných složek, ve kterém na sebe díky přítomnosti Nejvyššího Pána vzájemně působí kvality přírody. Při druhém stvoření je vytvořeno falešné ego, v němž vznikají hmotné složky, hmotné poznání a hmotné činnosti.
Význam: 

První emanace z Nejvyššího Pána potřebná pro hmotné stvoření se nazývá mahat-tattva. Vzájemné působení hmotných kvalit je příčinou mylného chápání vlastní totožnosti neboli pocitu, že živá bytost je vytvořena z hmotných prvků. Toto falešné ego je příčinou ztotožňování těla a mysli se samotnou duší. Hmotné zdroje, schopnosti a poznání potřebné k činnosti se vytvářejí ve druhé fázi stvoření, po vzniku mahat-tattvy. Jñāna se vztahuje na smysly, které zprostředkovávají poznání, a na jejich vládnoucí božstva. Činnost zahrnuje činné orgány a jejich vládnoucí božstva. To vše vzniká při druhém stvoření.