Śrīmad-bhāgavatam 3.12.2
Verš
atha tāmisram ādi-kṛt
mahāmohaṁ ca mohaṁ ca
tamaś cājñāna-vṛttayaḥ
Synonyma
sasarja — stvořil; agre — nejprve; andha-tāmisram — předtucha smrti; atha — potom; tāmisram — hněv, jež následuje po zklamání; ādi-kṛt — to vše; mahā-moham — vlastnictví předmětů přinášejících požitek; ca — také; moham — iluzorní pojetí; ca — také; tamaḥ — temnota v poznání sebe sama; ca — jakož i; ajñāna — nevědomost; vṛttayaḥ — zaměstnání.
Překlad
Brahmā nejprve stvořil různé podoby nevědomosti, jako je sebeklam, předtucha smrti, hněv, jež následuje po zklamání, mylný pocit vlastnictví a iluzorní tělesné pojetí neboli zapomenutí vlastní skutečné totožnosti.
Význam
Před započetím samotného tvoření živých bytostí v různých životních druzích Brahmā stvořil podmínky, v nichž musí živá bytost v hmotném světě žít. Žádná živá bytost nemůže žít v hmotných podmínkách, dokud nezapomene na svoji skutečnou totožnost. Zapomenutí vlastní skutečné totožnosti je tedy první podmínkou hmotné existence. Jakmile se to stane, živá bytost se ihned začne bát smrti, přestože se čistá duše nerodí ani neumírá. Toto nesprávné ztotožňování se s hmotnou přírodou je příčinou mylného pocitu vlastnictví věcí, které jsou propůjčovány vyšším řízením. Živá bytost dostává všechny hmotné předměty, aby mohla pokojně žít a plnit povinnosti nutné k seberealizaci v podmíněném životě. Na základě mylného ztotožňování se je však podmíněná duše oklamána mylným pocitem, že jí patří majetek Nejvyššího Pána. Z tohoto verše je zřejmé, že Brahmu stvořil Nejvyšší Pán, a že pět druhů nevědomosti, které podmiňují živou bytost v hmotné existenci, stvořil Brahmā. Když chápeme, že podmíněné duše jsou pod vlivem Brahmova kouzelného proutku, je prostě směšné si myslet, že se živá bytost vyrovná Nejvyšší Bytosti. Existenci zde uvedených pěti druhů nevědomosti uznává rovněž Patañjali.