Śrīmad-bhāgavatam 3.15.31

Podle védského systému nosí sannyāsī neboli člověk v životním stavu odříkání šaty šafránové barvy. Tento šafránový oděv je něco jako pas, se kterým se potulný mnich a sannyāsī dostane kamkoliv. Povinností sannyāsīna je probouzet v lidech vědomí Kṛṣṇy. Příslušníci životního stavu odříkání nemají na práci nic jiného než kázat o slávě a svrchovanosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve védské společnosti proto platí, že sannyāsīny nemá nikdo omezovat — mohou cestovat, kam chtějí, a každý hospodář jim daruje cokoliv, oč ho požádají. Čtyři Kumārové přišli navštívit Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa. Důležité je slovo suhṛttama, “nejlepší přítel”. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě, že je nejlepším přítelem všech živých bytostí. Suhṛdaṁ sarva-bhūtānām. Nikdo nemůže být větším příznivcem a přítelem jakékoliv živé bytosti než Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je k nám tak laskavý, že ačkoliv zcela zapomínáme na náš vztah s Ním, Sám za námi přichází — někdy Osobně, jako když se na Zemi zjevil Pán Kṛṣṇa, a někdy jako Svůj oddaný, což udělal Pán Caitanya Mahāprabhu — nebo posílá Své zmocněné oddané, aby napravil všechny pokleslé duše. Je tedy největším přítelem a příznivcem každého a Kumārové Ho chtěli navštívit. Vrátní měli vědět, že čtyřem mudrcům o nic jiného nešlo, a proto jim nebylo správné bránit ve vstupu do paláce.

V tomto verši je obrazně řečeno, že když mudrci nesměli navštívit svého milovaného Pána, Osobnost Božství, najednou se osobně objevil mladší bratr touhy, kterým je hněv. Jakmile se někomu nevyplní jeho touha, přijde za ní její mladší bratr, hněv. Zde si všimněme, že se hněvali dokonce i velcí světci, jako jsou Kumārové, ale ne kvůli svým osobním zájmům. Hněvali se proto, že nesměli vstoupit do paláce, kde chtěli navštívit Osobnost Božství. Teorii, že dokonalý člověk se nemá hněvat, tedy tento verš nepotvrzuje. Hněv existuje i ve stadiu osvobození. Tito čtyři potulní mniši, bratři Kumārové, byli osvobozené osobnosti, ale přesto se hněvali, protože jim bylo bráněno ve službě Pánu. Rozdíl mezi hněvem obyčejného člověka a osvobozené bytosti je, že obyčejný člověk se hněvá, když se nesplní touhy jeho smyslů, zatímco osvobozené bytosti, jako jsou Kumārové, se hněvají, když jim někdo brání v plnění povinností ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství.

V předchozím verši je jasně uvedené, že Kumārové byli osvobození. Viditātma-tattva znamená “ten, kdo chápe pravdu o seberealizaci”. Ten, kdo nechápe pravdu o seberealizaci, je nevědomý, ale kdo chápe duši, Nadduši, jejich vzájemný vztah a činnosti vedoucí k seberealizaci, se nazývá viditātma-tattva. Kumārové se hněvali, přestože již byli osvobození. To je velice důležitý bod. Získat osvobození neznamená ukončit činnosti svých smyslů. Smysly jsou činné i ve stádiu osvobození. Rozdíl však spočívá v tom, že osvobozená bytost používá své smysly pouze ve spojení s vědomím Kṛṣṇy, zatímco podmíněné duše je používají ke svému vlastnímu smyslovému požitku.