Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.15.37

Verš

evaṁ tadaiva bhagavān aravinda-nābhaḥ
svānāṁ vibudhya sad-atikramam ārya-hṛdyaḥ
tasmin yayau paramahaṁsa-mahā-munīnām
anveṣaṇīya-caraṇau calayan saha-śrīḥ

Synonyma

evam — takto; tadā eva — právě v tu chvíli; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; aravinda-nābhaḥ — s lotosem rostoucím z Jeho pupku; svānām — Jeho služebníků; vibudhya — dozvěděl se o; sat — velkých mudrců; atikramam — urážka; ārya — spravedlivých; hṛdyaḥ — potěšení; tasmin — tam; yayau — šel; paramahaṁsa — poustevníci; mahā-munīnām — velkými mudrci; anveṣaṇīya — hodné vyhledání; caraṇau — dvě lotosové nohy; calayan — jdoucí; saha-śrīḥ — s bohyní štěstí.

Překlad

Pán, který má jméno Padmanābha díky lotosu rostoucímu z Jeho pupku a který je potěšením spravedlivých lidí, se v tu samou chvíli dozvěděl o urážce, kterou Jeho služebníci zneuctili světce. V doprovodu Své choti, bohyně štěstí, odešel na místo sporu právě na těch nohách, které vyhledávají poustevníci a velcí mudrci.

Význam

Pán prohlašuje v Bhagavad-gītě, že Jeho oddaní nebudou nikdy zničeni. Pán pochopil, že spor mezi vrátnými a mudrci dostával jiný spád, a proto okamžitě vyšel ze Svého sídla a vydal se na místo sporu, aby zabránil dalšímu zhoršení situace a aby Jeho oddaní, vrátní, nebyli nadobro zničeni.