Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.15.50

Verš

prāduścakartha yad idaṁ puruhūta rūpaṁ
teneśa nirvṛtim avāpur alaṁ dṛśo naḥ
tasmā idaṁ bhagavate nama id vidhema
yo ’nātmanāṁ durudayo bhagavān pratītaḥ

Synonyma

prāduścakartha — projevil jsi; yat — kterou; idam — tuto; puruhūta — ó velkolepě uctívaný; rūpam — věčnou podobu; tena — touto podobou; īśa — ó Pane; nirvṛtim — uspokojení; avāpuḥ — dosáhli; alam — tolik; dṛśaḥ — pohled; naḥ — náš; tasmai — Jemu; idam — této; bhagavate — Nejvyšší Osobnosti Božství; namaḥ — poklony; it — jedině; vidhema — skládáme; yaḥ — kdo; anātmanām — pro méně inteligentní; durudayaḥ — není vidět; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; pratītaḥ — viděli jsme.

Překlad

Ó Pane, skládáme proto uctivé poklony Tvé věčné podobě Osobnosti Božství, kterou jsi před námi tak milostivě projevil. Ti, kdo nemají dostatek štěstí a inteligence, nemohou Tvoji nejvyšší věčnou podobu vidět. My jsme ji však spatřili, a dosáhli tak uspokojení mysli a pohledu.

Význam

Čtyři mudrci byli na počátku svého duchovního života impersonalisté, ale později milostí svého otce a duchovního mistra Brahmy pochopili věčnou, duchovní podobu Pána a pocítili plné uspokojení. Platí obecně, že transcendentalisté, kteří se soustředí na neosobní Brahman nebo lokalizovanou Paramātmu, nejsou plně uspokojeni a stále touží po něčem víc. Dokonce i když jsou uspokojeni v mysli, jejich oči jsou transcendentálně nespokojené. Jakmile však mohou realizovat Nejvyšší Osobnost Božství, jsou uspokojeni po všech stránkách; stávají se oddanými a chtějí podobu Pána vidět neustále. V Brahma-saṁhitě je potvrzeno, že ten, kdo si potřel oči balzámem lásky a vyvinul tak transcendentální lásku ke Kṛṣṇovi, neustále vidí Pánovu věčnou podobu. Konkrétní slovo, jež je použité v této souvislosti, je anātmanām. Označuje ty, kteří neovládají svoji mysl a smysly, a proto spekulují a chtějí s Pánem splynout. V takovém stavu nikdo nemůže zažít blaženost pohledu na věčnou podobu Pána. Pro impersonalisty a takzvané yogīny je Pán vždy skrytý za závojem yogamāyi. Bhagavad-gītā říká, že ačkoliv Pána Kṛṣṇu mohl během Jeho přítomnosti na Zemi vidět každý, impersonalisté a takzvaní yogīni Ho neviděli, protože jim chyběl pohled oddaných. Jejich teorie je taková, že Nejvyšší Pán přijímá určitou podobu, když přichází do styku s māyou, ale že ve skutečnosti žádnou podobu nemá. A právě toto pojetí znemožňuje impersonalistům a takzvaným yogīnům vidět Nejvyššího Pána takového, jaký je. Osobnost Božství je proto vždy mimo dohled těchto neoddaných. Čtyři mudrci se cítili Pánovi natolik zavázáni, že Mu znovu a znovu skládali uctivé poklony.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Popis království Boha”.