Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.2.20

Verš

tathaiva cānye nara-loka-vīrā
ya āhave kṛṣṇa-mukhāravindam
netraiḥ pibanto nayanābhirāmaṁ
pārthāstra-pūtaḥ padam āpur asya

Synonyma

tathā — také jako; eva ca — a jistě; anye — jiní; nara-loka — lidská společnost; vīrāḥ — bojovníci; ye — ti; āhave — na bitevním poli (Kurukṣetře); kṛṣṇa — Pána Kṛṣṇy; mukha-aravindam — obličej jako lotosový květ; netraiḥ — očima; pibantaḥ — když viděli; nayana-abhirāmam — velice příjemný na pohled; pārtha — Arjuna; astra-pūtaḥ — očištěni šípy; padam — sídla; āpuḥ — dosáhli; asya — Jeho.

Překlad

Další, kteří bojovali na Kuruovském bitevním poli, byli zase očištěni záplavou Arjunových šípů, a když hleděli na lotosovou tvář Kṛṣṇy, velice příjemnou na pohled, dosáhli Pánova sídla.

Význam

Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa, se v tomto světě zjevuje se dvěma záměry: aby osvobodil věřící a zničil darebáky. Jelikož je ale Pán absolutní, Jeho dva druhy jednání, i když zdánlivě odlišné, jsou z konečného hlediska stejné. Jeho zničení lidí podobných Śiśupálovi je stejně příznivé jako Jeho činnosti na ochranu věřících. Všichni válečníci, kteří sice bojovali proti Arjunovi, ale mohli na bitevním poli spatřit lotosovou tvář Pána, dosáhli Pánova sídla, tak jako ho dosahují Pánovi oddaní. Slova “příjemná pro oči” jsou velice důležitá. Když válečníci z druhé strany bojiště viděli Pána Kṛṣṇu v čele vojsk, obdivovali Jeho krásu a probudila se v nich dřímající láska k Bohu. Śiśupāla rovněž viděl Pána, ale jako svého nepřítele a žádná láska se v něm neprobudila. Dosáhl proto sjednocení s Pánem splynutím s brahmajyoti, neosobní září Jeho těla. Jiní, kteří byli v neutrálním postavení a nebyli ani přáteli, ani nepřáteli, ale obdivem ke kráse jeho tváře projevovali nepatrnou lásku k Bohu, byli ihned povýšeni na duchovní planety Vaikuṇṭhy. Pánovo osobní sídlo se nazývá Goloka Vṛndāvana a sídla Jeho úplných expanzí se nazývají Vaikuṇṭhy. Pán je tam přítomný jako Nārāyaṇa. Láska k Bohu je věčná, dříme v každé živé bytosti a celý proces oddané služby Pánu je určen k jejímu probuzení. Toto transcendentální probuzení má však různé stupně. Ti, kteří probudili lásku k Bohu v plném rozsahu, se vrací na planetu Goloku Vṛndāvanu do duchovního nebe, zatímco ti, kteří lásku k Bohu probudili pouze náhodou nebo osobním setkáním, jdou na vaikuṇṭhské planety. Mezi Golokou a Vaikuṇṭhou není žádný hmotný rozdíl, ale na Vaikuṇṭhách živé bytosti slouží Pánu uprostřed neomezeného bohatství, zatímco na Goloce s přirozenou láskou.

Tato láska k Bohu je probuzena díky společnosti čistých oddaných Pána. V této souvislosti je významné slovo pārthāstra-pūtaḥ. Ti, kteří viděli nádhernou tvář Pána na Kuruovském bitevním poli, byli nejprve očištěni záplavou Arjunových šípů. Pán se zjevil, aby snížil zátěž světa, a Arjuna Pánovi pomáhal tím, že za Něho bojoval. Arjuna osobně odmítal bojovat, a proto mu Kṛṣṇa vysvětlil celou Bhagavad-gītu, aby ho přiměl k boji. Jako čistý oddaný dal Arjuna přednost boji před svými vlastními zájmy, aby pomohl Pánovi snížit břímě světa. Čistý oddaný vše vykonává pro Pána, protože nemá žádný osobní zájem. Arjunovo zabíjení bylo stejně příznivé, jako kdyby je prováděl samotný Pán. Jakmile Arjuna vystřelil na nějakého nepřítele šíp, byl tento nepřítel zbaven všech hmotných nečistot a připraven na přemístění do duchovního nebe. Válečníci, kteří obdivovali Pánovy lotosové nohy a viděli Jeho tvář v čele nepřátelského vojska, v sobě probudili dřímající lásku k Bohu, a byli tak ihned přemístěni na Vaikuṇṭhaloku; nikoliv do neosobní brahmajyoti jako Śiśupāla. Śiśupāla zemřel bez jakékoliv úcty k Pánovi, zatímco jiní zemřeli v obdivu k Němu. Všichni byli přemístěni do duchovního nebe, ale ti, kteří v sobě probudili lásku k Bohu, se dostali na transcendentální planety.

Uddhava zdánlivě naříkal, že je v horší situaci než válečníci z Kuruovského bitevního pole. Ti dosáhli Vaikuṇṭhy, zatímco on zůstal, aby bědoval nad odchodem Pána.