Hlavní záložky

KAPITOLA DVACÁTÁ: Rozhovor mezi Maitreyou a Vidurou

SB 3.20.1 — Śrī Śaunaka se ptal: Ó Sūto Gosvāmī, když se Země znovu dostala na svoji oběžnou dráhu, co udělal Svāyambhuva Manu, aby ukázal cestu osvobození těm, kteří se měli teprve narodit?
SB 3.20.2 — Śaunaka Ṛṣi se tázal na Viduru, který byl velkým oddaným a přítelem Pána Kṛṣṇy a který opustil společnost svého staršího bratra, neboť ten se svými syny jednal v rozporu s touhami Pána.
SB 3.20.3 — Vidura se narodil z těla Vedavyāsy a v ničem za ním nezaostával. Přijal lotosové nohy Pána Kṛṣṇy celým svým srdcem a velice lnul k Jeho oddaným.
SB 3.20.4 — Na svých cestách po posvátných místech se Vidura očistil od veškeré vášně a nakonec dospěl do Hardwaru, kde se setkal s velkým mudrcem, který znal vědu o duchovním životě, a kladl mu různé otázky. Śaunaka Ṛṣi se proto ptal: Na co se Vidura dále tázal Maitreyi?
SB 3.20.5 — Śaunaka se ptal na rozhovor mezi Vidurou a Maitreyou: Jistě zazněla mnohá vyprávění o neposkvrněných zábavách Pána. Naslouchat takovým vyprávěním je stejně dobré jako se koupat ve vodách Gangy, protože toto naslouchání může člověka zbavit všech hříšných reakcí.
SB 3.20.6 — Ó Sūto Gosvāmī, buď požehnán! Prosím, vyprávěj o Pánových velkodušných činnostech, jež jsou hodny opěvování. Který oddaný by se mohl přesytit naslouchání o nektarových zábavách Pána?
SB 3.20.7 — Když velcí mudrci v Naimiṣāraṇyi žádali Sūtu Gosvāmīho, aby promluvil, syn Romaharṣaṇy, jehož mysl byla pohroužená do transcendentálních zábav Pána, řekl: Prosím poslouchejte, co vám nyní povím.
SB 3.20.8 — Sūta Gosvāmī pokračoval: Vidura, potomek Bharaty, byl velice potěšen příběhem o tom, jak Pán působením Své božské energie přijal podobu kance a projevil Svoji zábavu, při které zdvihl Zemi ze dna oceánu a bez velkého úsilí zabil démona Hiraṇyākṣu. Vidura potom promluvil k mudrci následovně.
SB 3.20.9 — Vidura řekl: Jelikož znáš věci, které si ani nedovedeme představit, pověz mi, ó svatý mudrci, co dělal Brahmā pro stvoření živých bytostí poté, co se zrodili Prajāpatiové, praotci živých bytostí?
SB 3.20.10 — Vidura se ptal: Jak Prajāpatiové (praotci živých bytostí, jako je Marīci a Svāyambhuva Manu) podle Brahmova pokynu tvořili a jak rozvíjeli tento projevený vesmír?
SB 3.20.11 — Rozvíjeli stvoření ve spolupráci se svými manželkami, jednali nezávisle nebo tvořili všichni společně?
SB 3.20.12 — Maitreya řekl: Když byl rovnovážný stav tří kvalit přírody narušen neviditelnými činnostmi živé bytosti, působením Mahā-Viṣṇua a silou času, vznikl souhrn hmotných prvků.
SB 3.20.13 — Osud jīvy si vynutil, aby z mahat-tattvy, ve které převládá prvek rajas, vzniklo falešné ego, které je tří druhů. Z ega se dále vyvinulo mnoho skupin o pěti prvcích.
SB 3.20.14 — Nemohly utvořit hmotný vesmír odděleně, a proto se spojily za pomoci energie Nejvyššího Pána a vytvořily zářící vejce.
SB 3.20.15 — Toto zářící vejce leželo bez života na vodách Oceánu příčin více než tisíc let. Pak do něj vstoupil Pán jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu.
SB 3.20.16 — Z pupku Osobnosti Božství Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrostl lotosový květ, který zářil jako tisíc oslnivých sluncí. Tento lotosový květ je schránkou všech podmíněných duší a první živou bytostí, která z něho vzešla, byl všemocný Brahmā.
SB 3.20.17 — Když Nejvyšší Pán, který leží na oceánu Garbhodaka, vstoupil do Brahmova srdce, Brahmā uvedl do činnosti svoji tvořivou inteligenci a začal s ní tvořit vesmír takový, jaký byl předtím.
SB 3.20.18 — Nejdříve ze všeho stvořil Brahmā ze svého stínu pokryvy nevědomosti podmíněných duší. Je jich celkem pět a nazývají se tāmisra, andha-tāmisra, tamas, moha a mahā-moha.
SB 3.20.19 — Brahmā znechuceně odhodil tělo tvořené nevědomostí a Yakṣové a Rākṣasové využili příležitosti, aby se zmocnili tohoto těla, které existovalo dále v podobě noci. Noc je zdrojem hladu a žízně.
SB 3.20.20 — Souženi hladem a žízní se ze všech stran sbíhali k Brahmovi, aby ho pozřeli, a křičeli přitom: “Nešetřte ho!” “Snězte ho!”
SB 3.20.21 — Brahmā, hlavní polobůh, dostal veliký strach a žádal je: “Nejezte mě! Ušetřte mě! Narodili jste se ze mě a jste moji synové. Proto jste Yakṣové a Rākṣasové.”
SB 3.20.22 — Potom stvořil hlavní polobohy, kteří svítili svatozáří dobra. Upustil před nimi zářivou podobu dne a polobozi se jí s radostí ujali.
SB 3.20.23 — Pán Brahmā potom ze svých hýždí stvořil démony, kteří měli velice rádi sex. Jejich chtíč byl tak veliký, že přišli s touhou souložit s ním.
SB 3.20.24 — Brahmā, který je hoden uctívání, se nejprve smál jejich hlouposti, ale když viděl, jak se k němu nestydatí asurové blíží, byl rozhořčen a strachy se dal rychle na útěk.
SB 3.20.25 — Obrátil se na Osobnost Božství, Pána, který uděluje všechna požehnání a zahání úzkost Svých oddaných a těch, kteří přijmou útočiště u Jeho lotosových nohou. Pro uspokojení oddaných projevuje Své nesčetné transcendentální podoby.
SB 3.20.26 — Pán Brahmā přišel za Pánem a oslovil Jej: Můj Pane, prosím ochraň mě před těmito hříšnými démony, které jsem stvořil na Tvůj pokyn. Jsou posedlí touhou po sexu a chtějí mě napadnout.
SB 3.20.27 — Můj Pane, Ty jediný dokážeš ukončit neštěstí trpících a způsobit utrpení těm, kteří se nikdy neuchylují k Tvým nohám.
SB 3.20.28 — Pán, který dokáže jasně číst v mysli druhých, postřehl Brahmovu úzkost a řekl mu: “Zbav se tohoto nečistého těla.” Na tento Pánův pokyn Brahmā odhodil své tělo.
SB 3.20.29 — Tělo opuštěné Brahmou přijalo podobu večerního soumraku, kdy se den setkává s nocí — doby, která podněcuje vášeň. Asurové, kteří jsou přirozeně vášniví, neboť jim vládne prvek rajas, tuto podobu pokládali za dívku, jejíž lotosové nohy zněly cinkáním nákotníčků, jejíž oči byly doširoka otevřené opilostí a jejíž boky zakrývala jemná látka, obepnutá zářícím opaskem.
SB 3.20.30 — Prsa měla zdvižená vzhůru, protože jí přiléhala těsně k sobě a nenechávala mezi sebou žádný prostor. Měla pěkně tvarovaný nos a nádherné zuby, na rtech jí hrál kouzelný úsměv a pohlížela na asury laškovným pohledem.
SB 3.20.31 — Zdobily ji tmavé vlasy a skrývala se, jako kdyby se styděla. Když tu dívku asurové uviděli, byli všichni zaslepeni sexuální touhou.
SB 3.20.32 — Démoni ji obdivovali: Ó, jaká krása! Jaké vzácné sebeovládání! Jaké rozkvétající mládí! Všichni po ní vášnivě toužíme a ona se mezi námi prochází, jako kdyby na ni vášeň vůbec nepůsobila.
SB 3.20.33 — Asurové vytvářeli různé dohady o večerním soumraku, který měl v jejich očích podobu mladé ženy, s hříšnými myšlenkami jí prokazovali úctu a zamilovaně k ní promluvili.
SB 3.20.34 — Kdo jsi, ó krásná dívko? Čí jsi manželka nebo dcera a s jakým cílem jsi za námi přišla? Proč nás, nešťastné, týráš svou krásou, svým nedocenitelným zbožím?
SB 3.20.35 — Ať jsi kdokoliv, ó nádherná dívko, jsme šťastni, že tě můžeme vidět. Při své hře s míčem vzrušuješ mysl všech, kteří se na tebe dívají.
SB 3.20.36 — Ó nádherná ženo, když znovu a znovu pinkáš rukou míčem o zem, tvé lotosové nohy nezůstávají na jednom místě. Tvůj pas, namáhaný tíhou plných ňader, začíná být unaven a tvůj jasný pohled postupně ztrácí lesk. Snažně tě prosíme, spleť si své půvabné vlasy do copu.
SB 3.20.37 — Asurové měli zatemněný intelekt. Považovali večerní soumrak za krásnou ženu, která se jim předvádí ve své svůdné podobě, a zmocnili se jí.
SB 3.20.38 — Brahmā, který je hoden uctívání, se smál smíchem plným hlubokého porozumění. Poté ze své roztomilosti, která se zdála být sama sobě zdrojem požitku, vytvořil zástupy Gandharvů a Apsar.
SB 3.20.39 — Potom Brahmā vydal zářivou a příjemnou podobu měsíčního svitu a Viśvāvasu a další Gandharvové se jí s radostí ujali.
SB 3.20.40 — Vznešený Brahmā dále ze své lenosti vytvořil duchy a šotky, ale když je viděl, nahé a s rozcuchanými vlasy, zavřel oči.
SB 3.20.41 — Duchové a skřeti se zmocnili těla, které Brahmā, stvořitel živých bytostí, odložil v podobě zívání. Rovněž se projevuje jako spánek doprovázený slintáním. Skřeti a duchové se vrhají na nečisté lidi, kteří se pak stávají nepříčetnými.
SB 3.20.42 — Když Brahmā, úctyhodný stvořitel živých bytostí, poznal, že je plný touhy a energie, stvořil ze své neviditelné podoby (ze svého pupku) množství Sādhyů a Pitů.
SB 3.20.43 — Pitové sami přijali neviditelné tělo, které bylo zdrojem jejich existence. Právě prostřednictvím tohoto neviditelného těla nabízejí zkušení vykonavatelé obřadů obětiny Sādhyům a Pitům (podobám svých zesnulých předků) při obřadu śrāddha.
SB 3.20.44 — Potom Pán Brahmā svou schopností zůstávat skrytý před zraky ostatních stvořil Siddhy a Vidyādhary a dal jim tuto svou úžasnou podobu, která se nazývá Antardhāna.
SB 3.20.45 — Jednoho dne Brahmā, stvořitel živých bytostí, zahlédl svůj odraz na vodě a s obdivem k sobě samému z něho vytvořil Kimpuruṣi a Kinnary.
SB 3.20.46 — Kinnarové a Kimpuruṣové se zmocnili této stínové podoby, kterou po sobě Brahmā zanechal. Proto také při každém rozednění opěvují se svými manželkami jeho velkolepé činy.
SB 3.20.47 — Jednou Brahmā ulehl na zem a natáhl celé své tělo. Dělal si velké starosti s tím, že práce na stvoření nepokračovala dostatečně rychle, a rozmrzele opustil i toto tělo.
SB 3.20.48 — Můj milý Viduro, chlupy, které vypadly z tohoto těla, se změnily v hady, a ještě když se to tělo plazilo s rukama a nohama zataženýma dovnitř, rodili se z něho divocí hadi a Nāgové s roztaženými kápěmi.
SB 3.20.49 — Jednoho dne cítil samozrozený Brahmā, první živý tvor, jako by dosáhl cíle svého života. Tehdy ze své mysli vytvořil Manuy, kteří svými činnostmi zvyšují blahobyt celého vesmíru.
SB 3.20.50 — Vyrovnaný stvořitel jim dal svoji lidskou podobu. Když Manuy uviděli ti, kteří byli stvořeni dříve — polobozi, Gandharvové a ostatní — začali Brahmovi, pánovi vesmíru, provolávat slávu.
SB 3.20.51 — Volali: Ó stvořiteli vesmíru, jsme skutečně rádi — to, co jsi vytvořil, je velice dobré. Protože nyní byly v této lidské podobě řádně ustanoveny obětní obřady, budeme mít všichni podíl na obětinách.
SB 3.20.52 — Brahmā, samozrozený živý tvor, se kvalifikoval přísným odříkáním, uctíváním, soustředěním mysli a tranzem v oddanosti. Zároveň zůstával klidný a ovládal své smysly. Takto vytvořil velké mudrce jako své milované syny.
SB 3.20.53 — Každému z těchto synů dal nezrozený stvořitel vesmíru část svého těla, které charakterizovala hluboká meditace, soustředění mysli, nadpřirozená síla, askeze, uctívání a odříkání.