Śrīmad-bhāgavatam 3.20.18

Podmíněné duše neboli živé bytosti, které přicházejí do hmotného světa za smyslovým požitkem, jsou na počátku pokryty pěti různými obaly. První obal tvoří tāmisra neboli hněv. Každá živá bytost má svoji nepatrnou nezávislost a podmíněná duše této nepatrné nezávislosti zneužívá a myslí si, že si může užívat stejně jako Nejvyšší Pán. Říká si: “Proč bych si já nemohl užívat tak svobodně jako Nejvyšší Pán?” Toto zapomenutí jejího přirozeného postavení je způsobeno hněvem a závistí. Živá bytost, která je věčně nedílnou částí a služebníkem Nejvyššího Pána, si přirozeně nemůže nikdy užívat stejně jako Pán. Když na to ale zapomíná a chce se Mu vyrovnat, dostává se do stavu tāmisra. Této mentality tāmisra se živá bytost těžce zbavuje i tehdy, když se věnuje duchovní realizaci. Mnoho těch, kteří se chtějí vymanit z hmotného života, se chce vyrovnat Nejvyššímu. Tato nízká mentalita tāmisra je neopouští ani při transcendentálních činnostech.

Andha-tāmisra znamená považovat smrt za konec všeho. Ateisté si obvykle myslí, že tělo je jejich totožnost, a proto vše končí s jeho zánikem. Na základě toho si chtějí co nejvíce užívat hmotného života po dobu existence svého současného těla. Jejich teorie zní: “Dokud jsi naživu, žij v blahobytu. Nedělej si hlavu ze svých takzvaných hříchů všeho druhu. Musíš jíst přepychově. Žebrej, půjčuj si a kraď, a jestli si myslíš, že když kradeš a půjčuješ si, zaplétáš se do hříšných činností, za které budeš muset platit, tak na takovou nesmyslnou myšlenku zapomeň, protože po smrti všechno končí. Nikdo není zodpovědný za nic, co během svého života dělá.” Toto ateistické pojetí života zabíjí lidskou civilizaci, protože v něm chybí poznání o pokračování věčného života.

Příčinou nevědomosti andha-tāmisra je tamas. Tamas znamená nevědět nic o duši. Rovněž celý hmotný svět se často nazývá tamas, protože devadesát devět procent živých bytostí, které ho obývají, neví nic o své duchovní totožnosti. Téměř každý si myslí, že je toto tělo, a nemá žádné informace o duši. Pod vlivem tohoto mylného pojetí živá bytost uvažuje: “Toto je mé tělo a vše, co se s tímto tělem pojí, je moje.” Pro takto oklamané živé bytosti je základem hmotné existence sex. Podmíněné duše v tomto hmotném světě plném nevědomosti se nechávají řídit pouze sexuálním pudem, a jakmile mají příležitost k sexuálnímu životu, začínají ulpívat na takzvaném domově, rodné zemi, dětech, majetku a bohatství. S tím, jak sílí tato jejich pouta, zároveň vzrůstá moha neboli iluze tělesného pojetí života. To znamená, že sílí představa: “Jsem toto tělo a vše, co patří k tomuto tělu, je moje.” Jakmile na celém světě převládá moha, vznikají sektářské společnosti, rodiny a národnosti a bojují jedna proti druhé. Mahā-moha znamená šílet po hmotném požitku. Zvláště v tomto věku Kali je každý posedlý šílenstvím shromažďovat potřeby pro svůj hmotný požitek. Tyto definice velice pěkně podává Viṣṇu Purāṇa, kde je řečeno: