SB 3.22.13

ya udyatam anādṛtya
kīnāśam abhiyācate
kṣīyate tad-yaśaḥ sphītaṁ
mānaś cāvajñayā hataḥ
Překlad slovo od slova: 
yaḥ — kdo; udyatam — nabídku; anādṛtya — odmítá; kīnāśam — a u lakomce; abhiyācate — žebrá; kṣīyate — je ztracena; tat — jeho; yaśaḥ — pověst; sphītam — široce známá; mānaḥ — čest; ca — a; avajñayā — lhostejným chováním; hataḥ — zničena.
Překlad: 
Ten, kdo odmítá nabídku, která přichází sama od sebe, ale později žebrá o dar u nějakého lakomce, ztratí svoji dobrou pověst a druzí ho připraví o jeho hrdost svým lhostejným chováním.
Význam: 

Védský sňatek obvykle probíhá tak, že otec nabízí svoji dceru vhodnému chlapci. To je velice slušný sňatek. Chlapec nemá chodit za otcem dívky a žádat o ruku jeho dcery. To se pokládá za snižování vlastního váženého postavení. Svāyambhuva Manu chtěl Kardamu Muniho přesvědčit, protože věděl, že mudrc měl v úmyslu oženit se s vhodnou dívkou: “Nabízím ti právě takovou vhodnou manželku. Neodmítej moji nabídku, protože potřebuješ choť; jinak budeš muset žádat o takovou ženu někoho jiného, kdo se k tobě možná nebude chovat tak dobře, a tvé postavení tak utrpí.”

Další pozoruhodnou stránkou tohoto příběhu je, že Svāyambhuva Manu byl král, ale šel nabídnout svoji vysoce kvalifikovanou dceru chudému brāhmaṇovi. Kardama Muni neměl žádný světský majetek — byl poustevník a žil v lese — ale byl kulturně pokročilý. Proto když člověk někomu nabízí svoji dceru, důležitá je pro něho kulturnost a vlastnosti budoucího ženicha, a nikoliv majetek či jiné hmotné předpoklady.