Śrīmad-bhāgavatam 3.26.8
Verš
kāraṇaṁ prakṛtiṁ viduḥ
bhoktṛtve sukha-duḥkhānāṁ
puruṣaṁ prakṛteḥ param
Synonyma
Překlad
Příčinou hmotného těla a smyslů podmíněné duše a vládnoucích božstev smyslů, polobohů, je hmotná příroda. Tak to chápou učení lidé. Pocity štěstí a neštěstí si způsobuje samotná duše, která je jinak svou povahou transcendentální.
Význam
V Bhagavad-gītě je řečeno, že když Pán sestupuje do tohoto hmotného světa, přichází jako osoba prostřednictvím Své vlastní energie, ātma-māyi. Žádná vyšší energie ho nenutí. Přichází z vlastního rozhodnutí a to je možné nazvat Jeho zábavou, līlou. Zde je však jasně řečeno, že podmíněná duše je k tomu, aby přijala určitý druh těla a smyslů, nucena třemi kvalitami hmotné přírody. Toto tělo nezískává na základě své vlastní volby. Podmíněná duše nemá na vybranou — musí přijmout určitý druh těla podle své karmy. Co se však týče tělesných reakcí, které cítí ve štěstí a v neštěstí, jejich příčinou je ona samotná. Jestliže si to duše přeje, může změnit svůj podmíněný život, který je plný dualit, tím, že se rozhodne sloužit Kṛṣṇovi. Živá bytost je příčinou svého utrpení, ale může být také příčinou svého věčného štěstí. Chce-li se zaměstnat ve vědomí Kṛṣṇy, dostane vhodné tělo od vnitřní, duchovní energie Pána, a chce-li uspokojovat své smysly, dostane hmotné tělo. Má tedy svobodnou volbu mezi duchovním a hmotným tělem, ale jakmile jednou nějaké tělo přijme, musí si vychutnat nebo vytrpět důsledky. Māyāvādský filozof tvrdí, že když živá bytost přijme tělo prasete, je to její zábava. S touto teorií však nemůžeme souhlasit, protože slovo “zábava” se vztahuje na dobrovolné přijetí něčeho za účelem požitku. Tato interpretace je tedy velice klamná. Je-li něco vynucené utrpení, není to zábava. Zábavy Pána a přijímání karmických reakcí živé bytosti nejsou na stejné úrovni.