Śrīmad-bhāgavatam 3.27.16
Verš
ātmānaṁ pratipadyate
sāhaṅkārasya dravyasya
yo ’vasthānam anugrahaḥ
Synonyma
evam — takto; pratyavamṛśya — po pochopení; asau — ta osoba; ātmānam — své já; pratipadyate — realizuje; sa-ahaṅkārasya — přijaté pod vlivem falešného ega; dravyasya — situace; yaḥ — kdo; avasthānam — místo spočinutí; anugrahaḥ — kdo projevuje.
Překlad
Jakmile živá bytost na základě zralého pochopení realizuje svoji individualitu, projeví se před ní situace, kterou přijímá pod vlivem falešného ega.
Význam
Stanovisko māyāvādských filozofů je takové, že v konečné fázi se ztrácí individualita, vše se stává jedním a není rozdílu mezi znalcem, předmětem poznání a poznáním. Pečlivým rozborem však můžeme zjistit, že to není pravda. Individualita se nikdy neztrácí, třebaže si možná myslíme, že tyto tři principy (znalec, předmět poznání a samotné poznání) splynuly v jedno. Už samotné pojetí, že tyto tři věci splývají v jednu, je další podobou poznání, a jelikož stále existuje osoba, která toto poznání vnímá, jak můžeme říci, že znalec, poznání a předmět poznání splynuli v jedno? Individuální duše, která vnímá toto poznání, zůstává stále individuální duší. Individualita pokračuje v hmotné i duchovní existenci — jediný rozdíl je v kvalitě totožnosti. Na úrovni hmotné totožnosti působí falešné ego a živá bytost, která se mylně ztotožňuje s hmotou, vidí vše jinak, než jaké to ve skutečnosti je. To je základní princip podmíněného života. Naproti tomu když je falešné ego očištěné, živá bytost vidí vše ve správném světle. To je stav osvobození.
V Īśopaniṣadě je řečeno, že vše patří Pánu. Īśāvāsyam idaṁ sarvam. Vše spočívá na energii Nejvyššího Pána. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Vše je výtvorem Jeho energie, spočívá na Jeho energii, a tato energie se proto od Něho neliší — ale Pán přesto prohlašuje: “Já nejsem v ní.” Když živá bytost jasně pochopí své přirozené postavení, vše se před ní projeví. Chápání na základě falešného ega živou bytost podmiňuje, zatímco chápání skutečnosti takové, jaká je, ji osvobozuje. K tomu lze použít příklad daný v minulém verši: zakládá-li člověk svoji totožnost na penězích, pak jakmile peníze ztratí, myslí si, že on sám je také ztracen. Ve skutečnosti však není s penězi totožný a tyto peníze mu ani nepatří. Je-li nám vyjevena skutečná situace, porozumíme, že peníze nepatří žádné individuální osobě či živé bytosti a že je člověk ani nevytvořil. Z konečného hlediska jsou peníze majetkem Nejvyššího Pána a nemohou se ztratit. Dokud si však živá bytost falešně myslí: “Já jsem poživatel,” neboli: “Já jsem Pán,” zachovává si takové pojetí a zůstává podmíněná. Jakmile odstraní toto falešné ego, je osvobozená. Jak Bhāgavatam potvrzuje, naše skutečné přirozené postavení je mukti, osvobození.