Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv třetí: Status quo » KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

Śrīmad-bhāgavatam 3.27.17

Verš

devahūtir uvāca
puruṣaṁ prakṛtir brahman
na vimuñcati karhicit
anyonyāpāśrayatvāc ca
nityatvād anayoḥ prabho

Synonyma

devahūtiḥ uvāca — Devahūti řekla; puruṣam — duše; prakṛtiḥ — hmotná příroda; brahman — ó brāhmaṇo; na — ne; vimuñcati — uvolní; karhicit — kdy; anyonya — navzájem; apāśrayatvāt — od připoutanosti; ca — a; nityatvāt — od věčnosti; anayoḥ — jich obou; prabho — ó můj Pane.

Překlad

Śrī Devahūti se zeptala: Můj milý brāhmaṇo, uvolní někdy hmotná příroda duchovní duši? Jelikož se k sobě navzájem věčně přitahují, jak se od sebe mohou oddělit?

Význam

Kapiladevova matka Devahūti zde klade svoji první otázku. I když chápeme, že duše a hmota se od sebe liší, jejich skutečné odloučení není možné, ať už z hlediska filozofické spekulace či správného pochopení. Duše je okrajová energie Nejvyššího Pána a hmota je Jeho vnější energie. Tyto dvě věčné energie se nějakým způsobem spojily, a jelikož je tak obtížné je od sebe oddělit, jak se může individuální duše osvobodit? Z praktické zkušenosti víme, že když je duše oddělena od těla, existence těla zaniká, a když je tělo odděleno od duše, přestáváme vnímat existenci duše. Život můžeme pozorovat, dokud jsou tělo a duše pohromadě, ale když se od sebe oddělí, tělo ani duše svoji existenci neprojevují. Tuto otázku, kterou Devahūti položila Kapiladevovi, si více méně vynucuje voidistická filozofie. Voidisté říkají, že vědomí je výsledkem kombinace hmoty, a jakmile se ztratí, kombinace hmoty se rozpadne a nakonec nezbude nic než prázdnota. Ve slovníku māyāvādské filozofie se tato nepřítomnost vědomí označuje slovem nirvāṇa.