Śrīmad-bhāgavatam 3.29.13

Pán Caitanya nás učí, jak vykonávat čistou oddanou službu na základě spontánní lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve Své Śikṣāṣṭace se modlí k Pánu: “Ó Pane, nežádám od Tebe bohatství ani nechci krásnou ženu nebo mnoho stoupenců. Jediné, co od Tebe chci, je, abych mohl život za životem zůstat čistým oddaným u Tvých lotosových nohou.” Modlitby Pána Caitanyi mají s výroky Śrīmad-Bhāgavatamu mnoho podobného. Pán Caitanya se modlí: “život za životem”, což naznačuje, že oddaný si nepřeje ani ukončení rození a umírání. Yogīni a empiričtí filozofové chtějí zastavit koloběh zrození a smrti, ale oddaný je spokojený, i když zůstane v tomto hmotném světě, aby vykonával oddanou službu.

Zde je jasně řečeno, že čistý oddaný si nepřeje ekatva, splynout s Nejvyšším Pánem, jak je tomu u impersonalistů, mentálních spekulantů a meditujících yogīnů. Čistý oddaný na splynutí s Nejvyšším Pánem ani ve snu nepomyslí. Někdy případně přijme povýšení na vaikuṇṭhské planety, aby sloužil Pánovi tam, ale nikdy nepřijme splynutí se září Brahmanu, které je pro něho horší než peklo. Toto ekatva neboli splynutí se září Nejvyššího Pána se nazývá kaivalya, ale štěstí plynoucí z kaivalyi pokládá čistý oddaný za pekelné. Oddaný natolik dychtí po službě Pánu, že ani pět druhů osvobození pro něj není důležitých. Pokud někdo vykonává čistou transcendentální láskyplnou službu Pánu, rozumí se, že již dosáhl pěti druhů osvobození.

Je-li oddaný povýšen do duchovního světa, Vaikuṇṭhy, nabízejí se mu čtyři druhy možné existence. Jedním z nich je sālokya, žít na stejné planetě jako Nejvyšší Osobnost. Nejvyšší Osoba žije ve Svých různých úplných expanzích na nespočetně mnoha vaikuṇṭhských planetách a hlavní planetou je Kṛṣṇaloka. Kṛṣṇaloka je hlavní planetou duchovního světa, stejně jako je Slunce hlavní planetou tohoto hmotného vesmíru. Z Kṛṣṇaloky se šíří tělesná záře Pána Kṛṣṇy nejen po duchovním světě, ale i po hmotném světě, kde je však zakryta hmotou. V duchovním světě existuje nespočetně mnoho vaikuṇṭhských planet a Pán je vládnoucím Božstvem každé z nich. Oddaný může být povýšen na jednu z těchto vaikuṇṭhských planet, aby žil s Nejvyšší Osobností Božství.

Při osvobození sārṣṭi se bohatství oddaného vyrovná bohatství Nejvyššího Pána. Sāmīpya znamená být osobním společníkem Nejvyššího Pána. Při osvobození sārūpya má oddaný tělesné rysy přesně stejné jako Nejvyšší Osoba, až na dva nebo tři znaky, které se nacházejí výhradně na Pánově transcendentálním těle. Pán se liší od Svých oddaných například znakem Śrīvatsa, chomáčem chlupů na hrudi.

Čistý oddaný nepřijímá těchto pět druhů duchovní existence, přestože mu jsou nabízeny, a už vůbec netouží po hmotných výsadách, které jsou ve srovnání s výsadami duchovními zcela bezvýznamné. Když Prahlāda Mahārāja dostal nabídku různých hmotných výhod, prohlásil: “Můj Pane, viděl jsem, že můj otec získal všechny hmotné výhody a dokonce i polobozi se báli jeho velikosti, ale Ty jsi mu vzal jeho život a veškeré hmotné bohatství během jediného okamžiku.” Pro oddaného nepřipadá v úvahu, že by toužil po nějakém hmotném nebo duchovním bohatství. Uchází se pouze o službu Pánu. To je jeho největší štěstí.