SB 3.29.5

lokasya mithyābhimater acakṣuṣaś
ciraṁ prasuptasya tamasy anāśraye
śrāntasya karmasv anuviddhayā dhiyā
tvam āvirāsīḥ kila yoga-bhāskaraḥ
Překlad slovo od slova: 
lokasya — živých bytostí; mithyā-abhimateḥ — oklamané falešným egem; acakṣuṣaḥ — slepé; ciram — po velice dlouhou dobu; prasuptasya — spící; tamasi — v temnotě; anāśraye — bez útočiště; śrāntasya — unavené; karmasu — k hmotným činnostem; anuviddhayā — připoutané; dhiyā — s inteligencí; tvam — Ty; āvirāsīḥ — zjevil ses; kila — vskutku; yoga — jógového systému; bhāskaraḥ — slunce.
Překlad: 
Můj milý Pane, jsi jako slunce, protože osvětluješ temnotu podmíněného života živých bytostí. Jelikož nejsou jejich oči poznání otevřené, spí věčně v této temnotě bez útočiště v Tobě. Jsou iluzorně vytíženy akcemi a reakcemi svých hmotných činností a zdají se být velice unavené.
Význam: 

Zde vidíme, že Śrīmatī Devahūti, slavná matka Pána Kapiladeva, velice lituje žalostné podmínky obyčejných lidí, kteří spí v temné iluzi, neboť neznají smysl života. Vaiṣṇava neboli oddaný Pána přirozeně cítí, že by je měl probudit. Devahūti tedy žádá svého slavného syna, aby osvítil životy podmíněných duší a umožnil jim ukončit jejich nešťastný podmíněný život. Pána zde označuje výraz yoga-bhāskara, “slunce veškeré yogy”. Devahūti již dříve žádala svého slavného syna, aby popsal bhakti-yogu, a Pán vysvětlil, že bhakti-yoga je nejvyšším stadiem yogy.

Bhakti-yoga je světlo podobné slunečnímu svitu, osvobozující podmíněné duše, jejichž všeobecnou situaci popisuje tento verš. Nedokáží vidět, co je v jejich vlastním zájmu. Nevědí, že smyslem života není zvyšovat hmotné potřeby, protože tělo nebude existovat déle než několik let. Živé bytosti jsou věčné a věčné jsou i jejich potřeby. Pokud si člověk dělá starosti pouze o tělo a nezabývá se věčnými životními potřebami, pak je součástí civilizace, jejíž rozvoj přivádí živé bytosti do nejtemnějších oblastí nevědomosti. Spánek v této temné oblasti nikoho neosvěží, ale naopak více a více unaví. Lidé vymýšlejí mnoho způsobů, jak svoji únavu zmírnit, ale nedaří se jim to a zůstávají zmateni. Jedinou cestou ke zmírnění této únavy z boje o existenci je cesta oddané služby, cesta vědomí Kṛṣṇy.