Śrīmad-bhāgavatam 3.9.11
Verš
āsse śrutekṣita-patho nanu nātha puṁsām
yad-yad-dhiyā ta urugāya vibhāvayanti
tat-tad-vapuḥ praṇayase sad-anugrahāya
Synonyma
tvam — Tobě; bhakti-yoga — v oddané službě; paribhāvita — kdo je na sto procent zaměstnán; hṛt — srdce; saroje — na lotosu; āsse — pobýváš; śruta-īkṣita — viděn skrze ucho; pathaḥ — cesta; nanu — nyní; nātha — ó můj Pane; puṁsām — oddaných; yat-yat — cokoliv; dhiyā — meditací; te — Tvoje; urugāya — ó slavný; vibhāvayanti — zvláště myslí na; tat-tat — tutéž; vapuḥ — transcendentální podobu; praṇayase — projevuješ; sat-anugrahāya — abys ukázal Svoji bezpříčinnou milost.
Překlad
Ó můj Pane, Tvoji oddaní Tě vidí skrze uši prostřednictvím autorizovaného naslouchání. Jejich srdce se tak očišťují a Ty do nich usedáš. Jsi ke Svým oddaným tak milostivý, že se projevuješ v takové věčné transcendentální podobě, v jaké na Tebe stále myslí.
Význam
V tomto verši je řečeno, že Pán se před oddaným projevuje v takové podobě, v jaké Ho chce oddaný uctívat, a to znamená, že se Pán podřizuje touze oddaného — až do té míry, že projevuje právě tu Svoji podobu, jakou chce oddaný vidět. Pán uspokojuje tento požadavek oddaného, protože se přizpůsobuje podle jeho transcendentální láskyplné služby. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (4.11): ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. Musíme ovšem vědět, že Pán nikdy neslouží příkazům oddaného. Zde se o tom zvláště hovoří: tvaṁ bhakti-yoga-paribhāvita. To ukazuje účinnost zralé oddané služby, která vede k dosažení premy, lásky k Bohu. Tato premā je dosažena postupným vývojem od víry k lásce. Na základě víry se člověk začíná sdružovat s pravými oddanými. Díky této společnosti se může později zapojit do pravé oddané služby, ke které patří řádné zasvěcení a vykonávání prvořadých povinností oddaného, jak jsou předepsány ve zjevených písmech. To je zde vyjádřeno slovem śrutekṣita. Cesta śrutekṣita znamená naslouchat pravým oddaným, kteří jsou důkladně seznámeni s védskou moudrostí a oproštěni od světského sentimentu. Tímto autorizovaným nasloucháním se začínající oddaný očišťuje od všech hmotných nesmyslů a vyvíjí připoutanost k jedné z mnoha transcendentálních podob Pána, které popisují Vedy.
Tato připoutanost oddaného k určité podobě Pána se zakládá na přirozené náklonnosti. Každá živá bytost byla původně připoutána k určitému druhu transcendentální služby, protože je věčným služebníkem Pána. Pán Caitanya říká, že živá bytost je věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Každá živá bytost proto věčně chová k Pánu určitý druh služebnického vztahu. Tato určitá připoutanost je znovu vyvolána vykonáváním usměrněné oddané služby Pánu, a oddaný tak začíná být poután k věčné podobě Pána, přesně jako ten, u koho je tomu tak věčně. Tato připoutanost k určité podobě Pána se nazývá svarūpa-siddhi. Pán sedí na lotosovém srdci oddaného v té věčné podobě, kterou si čistý oddaný přeje vidět, a tak není od oddaného nikdy odloučen, což bylo potvrzeno v jednom z předchozích veršů. Pán se ovšem neukazuje tomu, kdo Ho uctívá pouze příležitostně nebo neupřímně a kdo by zneužíval Jeho přízně. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (7.25): nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yoga-māyā-samāvṛtaḥ. Před neoddanými nebo příležitostnými oddanými, kteří slouží svým smyslům, se Pán zakrývá Svou yoga-māyou. Pána nikdy nemohou vidět falešní oddaní, kteří uctívají polobohy spravující vesmír. Závěr je takový, že Pán nikdy neplní příkazy falešných oddaných, ale je vždy připraven odpovědět na touhu čistého oddaného, který si neklade žádné podmínky, neboť se zbavil posledních stop hmotné nákazy.