Śrīmad-bhāgavatam 3.9.42

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nejdražší, ať už jsme v podmíněném, nebo v osvobozeném stavu. Když někdo neví, že Pán je jediný nejdražší objekt, pak se nachází v podmíněném stavu života, a když to velmi dobře ví, pak je považován za osvobozeného. Existují různé stupně poznání našeho vztahu k Pánu, které závisejí na tom, nakolik víme, proč je Pán každé živé bytosti nejdražší. Skutečný důvod je jasně uveden v Bhagavad-gītě (15.7). Mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ: živé bytosti jsou věčně nedílné části Nejvyššího Pána. Živá bytost se nazývá ātmā a Pán se nazývá Paramātmā. Živá bytost se nazývá Brahman a Pán se nazývá Parabrahman neboli Parameśvara. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. Pro podmíněné duše, které neznají své postavení, je nejdražší ze všeho hmotné tělo. Představa nejdražšího se pak vztahuje na celé tělo, soustředěné i rozšířené. Připoutanost k vlastnímu tělu a k jeho rozšíření v podobě dětí a příbuzných se vyvíjí na základě přítomnosti skutečné živé bytosti. Jakmile skutečná živá bytost opustí tělo, ani tělo nejmilejšího syna už není přitažlivé. Láska se tedy ve skutečnosti vztahuje na živou jiskru neboli nedílnou část Nejvyššího, a nikoliv na tělo. Jelikož jsou živé bytosti zároveň části živého celku, nejvyšší živá bytost je skutečným předmětem lásky pro všechny. Ten, kdo zapomněl na tento základní princip své lásky ke všemu, cítí pouze doutnající lásku, protože mu vládne māyā. Čím více je člověk ovlivněn māyou, tím více je vzdálen od základního principu lásky. Nic nemůžeme skutečně milovat, dokud plně nevyvineme láskyplnou službu Pánu.

V tomto verši se zdůrazňuje nutnost zaměřit svoji lásku na Nejvyšší Osobnost Božství. Významné je zde slovo kuryāt, které znamená “každý musí mít” a které zdůrazňuje, že musíme být k principu lásky čím dál více připoutáni. Vliv māyi působí na nepatrnou duchovní bytost, ale nemůže ovlivnit Nadduši, Paramātmu. Māyāvādští filozofové uznávají vliv māyi na živou bytost, ale zároveň chtějí splynout s Paramātmou. Jelikož však necítí k Paramātmě žádnou skutečnou lásku, zůstávají věčně pod vlivem māyi a nemohou se k Paramātmě ani přiblížit. Bohatý lakomec neví, jak použít svůj majetek, a přestože je velice bohatý, jeho lakomé chování z něho dělá věčného chudáka. Na druhé straně ten, kdo ví, jak majetek použít, se může stát rychle boháčem, i když bude začínat z mála.

Oči a slunce jsou spolu velice blízce spjaté, protože bez slunečního světla nemohou oči nic vidět. Ale jiné části těla, pro něž je slunce zdrojem tepla, ho využívají ještě více než oči. Oči, které ke slunci nechovají lásku, nesnesou sluneční paprsky — jinými slovy, tyto oči nemohou pochopit užitečnost slunečních paprsků. Stejně tak empiričtí filozofové navzdory jejich teoretickému poznání o Brahmanu nemohou využít milost Nejvyššího Brahmanu, protože jim chybí láska. Mnoho neosobních filozofů tedy zůstává navěky pod vlivem māyi, protože i když se zabývají teoretickým poznáním Brahmanu, nevyvíjejí k Němu lásku. Svojí nedokonalou metodou ani žádnou lásku vyvinout nemohou. Oddaný boha Slunce, i kdyby byl slepý, může vidět boha Slunce takového, jaký je, i z této planety, zatímco ten, kdo není oddaným Slunce, nesnese ani oslnivé sluneční světlo. Stejně tak každý, kdo se věnuje oddané službě, i když možná není na úrovni jñānīho, může vidět Osobnost Božství ve svém srdci díky čisté lásce, kterou vyvíjí. Člověk by se měl za všech okolností snažit vyvinout lásku k Bohu, a to vyřeší všechny jeho spory a problémy.