Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.12.4

Verš

ahaṁ tvam ity apārthā dhīr
ajñānāt puruṣasya hi
svāpnīvābhāty atad-dhyānād
yayā bandha-viparyayau

Synonyma

aham — já; tvam — ty; iti — takto; apārthā — mylné pojetí; dhīḥ — inteligence; ajñānāt — z nevědomosti; puruṣasya — člověka; hi — jistě; svāpni — sen; iva — jako; ābhāti — zdá se; a-tat-dhyānāt — z tělesného pojetí života; yayā — kterým; bandha — pouta; viparyayau — utrpení.

Překlad

Mylné ztotožňování sebe a jiných jako “já” a “ty” na základě tělesného pojetí života je způsobené nevědomostí. Toto tělesné pojetí je příčinou opakovaného zrození a smrti a nutí nás stále pokračovat v hmotné existenci.

Význam

Považovat sebe a ostatní za vzájemně oddělené (ahaṁ tvam, “já” a “ty”) je mylná představa, způsobená zapomenutím na náš věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osoba, je střed všeho a my všichni jsme Jeho nedílné části, stejně jako jsou ruce a nohy nedílné části celého těla. Když pochopíme naši věčnou sounáležitost s Nejvyšším Pánem, přestaneme rozlišovat na základě tělesných rozdílů. Ruka je rukou a noha je nohou. Pokud však ruka i noha jednají ve službách celého těla, není mezi nimi faktický rozdíl, neboť obě jsou součástí celku, jednoho těla. Stejně tak ti, kdo jsou ve vědomí Kṛṣṇy, nedělají rozdíl mezi sebou a ostatními, neboť všichni jsou služebníci Pána. Pán i služba Jemu jsou na absolutní úrovni. Ruka sice pracuje jinak než noha, ale jelikož cílem obou je sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou jednotné. Nejedná se zde o stejnou jednotu, jakou hlásají māyāvādští filozofové známým výrokem “všechno je jedno”. Skutečné poznání je, že ruka je ruka, noha je noha, tělo je tělo, ale dohromady jsou jedním celkem. Podmíněná, hmotná existence začíná okamžikem, kdy se živá bytost začne považovat za nezávislou. Pojetí nezávislé existence je jako sen. Chceme-li být vysvobozeni z hmotných pout, musíme se vrátit do svého původního postavení ve vědomí Kṛṣṇy.