Hlavní záložky

KAPITOLA DRUHÁ: Dakṣa proklíná Pána Śivu

SB 4.2.1 — Vidura se otázal: Proč choval Dakṣa takovou zášť vůči Pánu Śivovi, nejlepšímu mezi vlídnými? Proč přehlížel svoji dceru Satī, kterou dříve tolik miloval?
SB 4.2.2 — Pán Śiva je duchovní mistr celého světa. Nechová k nikomu nepřátelství, je smířlivý a vždy spokojený sám v sobě. Je největším z polobohů. Jak mohl Dakṣa tak příznivou osobnost nenávidět?
SB 4.2.3 — Můj milý Maitreyo, není snadné rozloučit se dobrovolně se životem. Vysvětli mi tedy, prosím, jak mezi zetěm a tchánem mohlo dojít k tak vážnému sporu, že se kvůli němu velká bohyně Satī vzdala života.
SB 4.2.4 — Mudrc Maitreya pravil: V dávných dobách pořádali vládci celého vesmírného stvoření velkou oběť, na které se sešli všichni velcí mudrci, filozofové, polobozi a bohové ohně spolu se svými stoupenci.
SB 4.2.5 — Když Dakṣa, vůdce Prajāpatiů, přišel do tohoto sněmu, lesk jeho těla, jasný jako světlo slunce, osvítil shromážděné osobnosti a v jeho přítomnosti začali všichni vypadat bezvýznamní.
SB 4.2.6 — Bohové ohně i ostatní účastníci tohoto velkého shromáždění byli září Dakṣova těla tak ohromeni, že všichni kromě Pána Brahmy a Pána Śivy povstali, aby mu projevili úctu.
SB 4.2.7 — Pán Brahmā, představený onoho velkého shromáždění, Dakṣu náležitě přivítal. Dakṣa se Pánu Brahmovi poklonil a na jeho pokyn se posadil.
SB 4.2.8 — Nežli však Dakṣa usedl na své místo, všiml si, že Pán Śiva nevstal na projev úcty, a to ho hluboce urazilo. Velmi se rozhněval a s planoucíma očima začal Pána Śivu hrubě osočovat.
SB 4.2.9 — Ó mudrci, brāhmaṇové a bohové ohně, prosím poslouchejte pozorně, neboť budu hovořit o chování urozených osobností. Nemluvím z nevědomosti ani ze závisti.
SB 4.2.10 — Śiva zhanobil jméno a slávu správců vesmíru a pošpinil pravidla zdvořilosti. Je nestydatý a neumí se chovat.
SB 4.2.11 — Tím, že si v přítomnosti ohně a brāhmaṇů vzal mou dceru za ženu, přijal vůči mně podřízené postavení. Oženil se s mou dcerou, která je jako Gāyatrī, a předstíral, že je čestný.
SB 4.2.12 — Jeho oči se podobají opičím, a přesto se oženil s mou dcerou, která má oči jako koloušek. Navíc nevstal, aby mě přijal, a ani nepovažoval za vhodné mě uvítat vlídnými slovy.
SB 4.2.13 — Nikdy jsem nechtěl věnovat svoji dceru tomuto muži, který porušuje všechna pravidla zdvořilosti. Je nečistý, neboť se neřídí patřičnými pravidly a zásadami. Byl jsem však nucen mu ji dát, stejně jako je třeba dát védskou moudrost i śūdrovi.
SB 4.2.14-15 — Žije ve společnosti duchů a démonů na odporných místech, jako jsou spaloviště mrtvol. Chodí nahý jako blázen, někdy se směje a někdy pláče a celé tělo má potřené popelem z krematorií. Nemyje se pravidelně a má ve zvyku se zdobit girlandami z lebek a kostí. Je tedy Śiva, “příznivý”, jen podle jména — ve skutečnosti je to ten nejšílenější a nejnepříznivější tvor. Není divu, že je oblíbeným vůdcem bláznů, kteří jsou ponořeni v kvalitě nevědomosti.
SB 4.2.16 — Na žádost Pána Brahmy jsem mu dal svoji počestnou dceru, přestože v něm není ani stopa čistoty a jeho srdce je plné špíny.
SB 4.2.17 — Mudrc Maitreya pokračoval: Když Dakṣa viděl Pána Śivu sedět, považoval to za projev nepřátelství. Umyl si ruce a ústa a proklel ho těmito slovy.
SB 4.2.18 — Polobozi sice mají nárok na obětiny, ale Pán Śiva, který je nejnižší ze všech polobohů, již žádný podíl nedostane.
SB 4.2.19 — Maitreya pokračoval: Můj drahý Viduro, přes žádosti všech shromážděných účastníků oběti rozlícený Dakṣa proklel Pána Śivu. Poté opustil shromáždění a vrátil se domů.
SB 4.2.20 — Když Nandīśvara, jeden ze Śivových hlavních společníků, uslyšel tuto kletbu proti Pánu Śivovi, velice se rozzlobil. S očima rudýma hněvem se připravil proklít nejen Dakṣu, ale i všechny přítomné brāhmaṇy, kteří nečinně přihlíželi, jak Dakṣa proklel Śivu tvrdými slovy.
SB 4.2.21 — Každý, kdo považuje Dakṣu za nejdůležitější osobnost a závistivě opomíjí Pána Śivu, je méně inteligentní. Protože se dívá pohledem duality, ztratí transcendentální poznání.
SB 4.2.22 — Rodinný život založený na náboženské přetvářce, kdy člověka přitahuje hmotné štěstí, a tedy i povrchní výklady Ved, zbavuje hospodáře veškeré inteligence a připoutává je k plodonosným činnostem, které se pro ně stávají vším.
SB 4.2.23 — Dakṣa pokládá tělo za vše. Zapomněl na viṣṇu-pāda, viṣṇu-gati, a lpí pouze na sexu — proto bude mít zakrátko kozí obličej.
SB 4.2.24 — Ti, kdo jsou tupí jako hmota, protože prohlubují materialistické vzdělání a inteligenci, se z nevědomosti věnují plodonosným činnostem. Tito lidé úmyslně urazili Pána Śivu. Nechť zůstanou v koloběhu opakovaného zrození a smrti.
SB 4.2.25 — Nechť ti, kdo závidí Pánu Śivovi, protože jsou uneseni přitažlivostí květnatých slov svůdných védských slibů, a tím zcela otupělí, zůstanou navždy připoutáni k plodonosné práci.
SB 4.2.26 — Tito brāhmaṇové se vzdělávají, podstupují askezi a skládají sliby jen za účelem udržování těla. Nebudou schopni rozlišit mezi tím, co se smí a nesmí jíst. Peníze budou získávat žebráním ode dveří ke dveřím a utrácet je budou jen pro své tělesné uspokojení.
SB 4.2.27 — Když Nandīśvara takto proklel všechny dědičné brāhmaṇy, mudrc Bhṛgu na oplátku odsoudil stoupence Pána Śivy touto velmi mocnou bráhmanskou kletbou.
SB 4.2.28 — Ten, kdo se zaváže uspokojovat Pána Śivu nebo následuje zásady jeho uctívání, se zcela jistě stane ateistou a odvrátí se od transcendentálních pokynů písem.
SB 4.2.29 — Ti, kdo se zavázali uctívat Pána Śivu, jsou tak hloupí, že ho napodobují a nechávají si narůst dlouhé vlasy. Poté, co jsou zasvěceni do jeho uctívání, začínají holdovat vínu, masu a podobným věcem.
SB 4.2.30 — Bhṛgu Muni pokračoval: Jelikož urážíš Vedy a brāhmaṇy, kteří se řídí védskými zásadami, je zřejmé, že ses již uchýlil k ateismu.
SB 4.2.31 — Vedy předkládají věčné náboženské zásady pro příznivý rozvoj lidské civilizace, které byly v minulosti přísně dodržovány. Důkazem této skutečnosti je Samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, který se nazývá Janārdana, příznivec všech živých bytostí.
SB 4.2.32 — Vy, stoupenci Bhūtapatiho, Pána Śivy, bezpochyby poklesnete na úroveň ateismu, neboť jste se rouhali pokynům Ved, které jsou čistou a nejvyšší cestou svatých osobností.
SB 4.2.33 — Mudrc Maitreya pravil: Když se Śivovi stoupenci a přívrženci Dakṣi a Bhṛgua začali vzájemně proklínat, Pána Śivu to velice zarmoutilo. Beze slova opustil obětní arénu a jeho žáci ho následovali.
SB 4.2.34 — Mudrc Maitreya pokračoval: Ó Viduro, všichni praotci obyvatelstva vesmíru konali oběť po tisíc let, neboť oběť je nejlepší způsob, jak uctívat Nejvyššího Pána, Hariho, Osobnost Božství.
SB 4.2.35 — Můj milý Viduro, jenž nosíš luk a šípy, všichni polobozi, kteří se zúčastnili oběti, se po jejím ukončení vykoupali v soutoku Gangy a Yamuny. Tato koupel se nazývá avabhṛtha-snāna. S očištěným srdcem se pak odebrali do svých sídel.