Śrīmad-bhāgavatam 4.2.33
Verš
tasyaivaṁ vadataḥ śāpaṁ
bhṛgoḥ sa bhagavān bhavaḥ
niścakrāma tataḥ kiñcid
vimanā iva sānugaḥ
Synonyma
maitreyaḥ uvāca — Maitreya pravil; tasya — jeho; evam — takto; vadataḥ — vyslovené; śāpam — prokletí; bhṛgoḥ — Bhṛgua; saḥ — on; bhagavān — vlastník všeho bohatství; bhavaḥ — Pán Śiva; niścakrāma — odešel; tataḥ — odtamtud; kiñcit — jaksi; vimanāḥ — zasmušilý; iva — jako; sa-anugaḥ — následovaný svými žáky.
Překlad
Mudrc Maitreya pravil: Když se Śivovi stoupenci a přívrženci Dakṣi a Bhṛgua začali vzájemně proklínat, Pána Śivu to velice zarmoutilo. Beze slova opustil obětní arénu a jeho žáci ho následovali.
Význam
Zde je popis příkladné povahy Pána Śivy. Přestože se jeho a Dakṣovi přívrženci začali vzájemně proklínat, on sám jakožto největší vaiṣṇava zůstal klidný a neřekl ani slovo. Vaiṣṇava vždy toleruje a Pán Śiva je považován za nejpřednějšího vaiṣṇavu. Tato událost názorně ukazuje ušlechtilost jeho charakteru. Byl smutný, protože si byl vědom nesmyslnosti vzájemného proklínání jeho a Dakṣových stoupenců, které nemělo nic společného s duchovním životem. Jako vaiṣṇava neviděl nikoho jako nižší nebo vyšší osobnost. Jak praví Bhagavad-gītā (5.18): paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Ten, kdo je dokonale vzdělaný, vidí každého z duchovní úrovně, a proto nerozlišuje mezi větším a menším. Když chtěl Pán Śiva ukončit vzájemné proklínání svého stoupence Nandīśvary a Bhṛgu Muniho, nezbývalo mu nic jiného než odejít.