Śrīmad-bhāgavatam 4.21.42

V minulém verši je vysvětleno, že nasytit žijícího brāhmaṇu je účinnější než obětovat v ohňové oběti, a nyní je proto jasně popsáno, co je to bráhmanismus a kdo je brāhmaṇa. Skutečnosti, že nasycením brāhmaṇy lze dosáhnout lepších výsledků než vykonáváním obětí, využívá ve věku Kali určitá třída lidí, kteří nemají žádné bráhmanské kvalifikace, a dělá si nároky na výsadní přijímání potravy (brāhmaṇa-bhojana) pouze na základě svého zrození v bráhmanských rodinách. Pro odlišení těchto lidí od skutečných brāhmaṇů podává Mahārāja Pṛthu přesný popis brāhmaṇy a bráhmanské kultury. Nikdo by neměl využívat svého postavení k tomu, aby jen žil jako oheň bez světla. Brāhmaṇa musí být dokonale obeznámený se závěrem Ved, který popisuje Bhagavad-gītā. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Závěrem Ved — konečným pochopením neboli Vedāntou — je poznání Kṛṣṇy. To je skutečnost, neboť když člověk pochopí Kṛṣṇu takového, jaký je — jak Ho popisuje Bhagavad-gītā (janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ) — stane se dokonalým brāhmaṇou. Brāhmaṇa, který dokonale zná Kṛṣṇu, setrvává v transcendentálním postavení. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

“Ten, kdo se plně zaměstnává oddanou službou a za žádných okolností nepoklesne, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak dosahuje úrovně Brahmanu.”

Proto je oddaný Pána Kṛṣṇy skutečně dokonalým brāhmaṇou. Jeho postavení je transcendentální, neboť je oproštěn od čtyř nedostatků podmíněného života — nedokonalých smyslů a sklonu dopouštět se chyb, podléhat iluzi a podvádět. Dokonalý vaiṣṇava, osoba vědomá si Kṛṣṇy, je neustále v transcendentálním postavení, jelikož hovoří ve shodě s Kṛṣṇou a Jeho zástupcem. Vaiṣṇavové hovoří v dokonalé shodě s Kṛṣṇou, a proto je vše, co říkají, mimo vliv těchto čtyř nedostatků. Kṛṣṇa například v Bhagavad-gītě říká, že na Něho má každý neustále myslet, stát se Jeho oddaným, klanět se Mu, uctívat Ho a nakonec se Mu odevzdat. Tyto oddané činnosti jsou transcendentální — prosté chyb, iluze, podvádění a nedokonalosti. Proto každý, kdo je upřímným oddaným Pána Kṛṣṇy a kdo káže tuto oddanost, přičemž hovoří pouze na základě Kṛṣṇových pokynů, je virajam, prostý nedostatků způsobených hmotným znečištěním. Ryzí brāhmaṇa či vaiṣṇava proto věčně závisí na závěru Ved, na védských tvrzeních pocházejících od Samotné Nejvyšší Osobnosti Božství. Jedině z Ved můžeme pochopit skutečné postavení Absolutní Pravdy, která — jak je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu — se projevuje ve třech rysech: jako neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a nakonec jako Nejvyšší Osobnost Božství. Toto poznání je dokonalé již od nepaměti a bráhmanská či vaiṣṇavská kultura na tomto principu věčně závisí. Člověk by proto měl Vedy studovat s vírou; nejen aby sám získal poznání, ale aby toto poznání a tyto činnosti šířil se skutečnou vírou ve slova Nejvyšší Osobnosti Božství a Ved.

Důležitým slovem v tomto verši je maṅgala (“příznivé”). Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že maṅgala neboli příznivé je dělat to, co je dobré, a odmítat to, co dobré není. Dělat co je dobré znamená přijímat vše prospěšné pro vykonávání oddané služby a odmítat co není dobré znamená odmítat vše neprospěšné. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy následujeme tuto zásadu odmítáním čtyř zakázaných věcí — nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a pojídání masa — a přijímáme zpívání nejméně šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry každý den a pravidelnou meditaci opakováním Gāyatrī mantry třikrát denně. Takto lze udržet svou bráhmanskou kulturu a duchovní sílu v nedotčeném stavu. Ten, kdo přísně dodržuje tyto zásady oddané služby a dvacet čtyři hodin denně zpívá mahā-mantru — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — dělá pokrok v duchovním životě a nakonec bude zcela způsobilý vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. Jelikož konečným cílem studia a pochopení védského poznání je nalézt Kṛṣṇu, může ten, kdo dodržuje výše uvedené védské zásady, od samého počátku velmi zřetelně vidět všechny rysy Pána Kṛṣṇy, Absolutní Pravdy, stejně jako v čistém zrcadle můžeme vidět úplný odraz svého obličeje. Závěr tedy zní, že brāhmaṇa se nestává brāhmaṇou pouze tím, že je živou bytostí narozenou v bráhmanské rodině; musí mít všechny vlastnosti uvedené v śāstrách a řídit se bráhmanskými zásadami ve svém životě. Tak se nakonec může stát osobou plně si vědomou Kṛṣṇy a pochopit, kdo Kṛṣṇa je. To, jak oddaný neustále vidí Kṛṣṇu tváří v tvář ve svém srdci, popisuje Brahma-saṁhitā (5.38):

Oddaný díky rozvoji čisté lásky ke Kṛṣṇovi neustále vidí ve svém srdci Nejvyšší Osobnost Božství, Svrchovaného Pána známého jako Śyāmasundara. To je dokonalé stádium bráhmanské kultury.