Śrīmad-bhāgavatam 4.22.27
Verš
naivātmano bahir antar vicaṣṭe
parātmanor yad-vyavadhānaṁ purastāt
svapne yathā puruṣas tad-vināśe
Synonyma
dagdha-āśayaḥ — když jsou všechny hmotné touhy spáleny; mukta — osvobozená; samasta — všechny; tat-guṇaḥ — vlastnosti ve spojení s hmotou; na — ne; eva — jistě; ātmanaḥ — duše nebo Nadduše; bahiḥ — vnější; antaḥ — vnitřní; vicaṣṭe — jednání; para-ātmanoḥ — Nadduše; yat — ten; vyavadhānam — rozdíl; purastāt — jaký byl na počátku; svapne — ve snu; yathā — jako; puruṣaḥ — osoba; tat — to; vināśe — je ukončeno.
Překlad
Když se živá bytost zbaví všech hmotných tužeb a osvobodí od všech hmotných vlastností, transcenduje rozdíly mezi vnějšími a vnitřními činnostmi. Tehdy zaniká rozdíl mezi duší a Nadduší, který existoval před dosažením seberealizace. Jakmile sen skončí, rozdíl mezi snem a snící osobou se vytratí.
Význam
Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje, že člověk se musí zbavit všech hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam). Potom již nemá zapotřebí spekulativního poznání či plodonosných činností a znamená to, že je osvobozený od hmotného těla. Již dříve jsme uvedli příklad kokosu, který vyschne a oddělí se od své vnější skořápky. To je stádium osvobození. Śrīmad-Bhāgavatam (2.10.6) uvádí, že mukti (osvobození) znamená svarūpeṇa vyavasthitiḥ — spočívat ve svém původním, přirozeném postavení. Dokud se člověk nachází v tělesném pojetí života, jsou přítomné všechny hmotné touhy. Jakmile však zrealizuje, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, jeho touhy již nejsou hmotné. Oddaný jedná s tímto vědomím. Skutečné osvobození nastane se zmizením všech hmotných tužeb, které se pojí s tělem.
Když je člověk osvobozený od hmotných vlastností, nedělá nic pro uspokojení vlastních smyslů. Tehdy jsou všechny jeho činnosti absolutní. V podmíněném stavu existují dva druhy činností — člověk jedná v zájmu těla, ale zároveň tak, aby se osvobodil. Když se oddaný zcela oprostí od všech hmotných tužeb a hmotných vlastností, transcenduje dualitu jednání pro tělo a duši. Pak zcela překoná tělesné pojetí života. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto říká:
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
Člověk zcela upevněný ve službě Pánu je osvobozený v jakémkoliv životním postavení a nazývá se jīvan-muktaḥ, “osvobozený ještě v tomto těle”. V takovém osvobozeném stavu neexistuje rozdíl mezi jednáním pro uspokojení smyslů a jednáním pro osvobození. Je-li někdo osvobozený od tužeb po smyslovém požitku, nemusí již trpět reakcemi v podobě nářku či iluze. Činnosti, které vykonávají karmī a jñānī, přinášejí nářek a iluzi, ale seberealizovaná osvobozená osoba, která jedná pouze v zájmu Nejvyšší Osobnosti Božství, nic takového neprožívá. To je stádium jednoty neboli splynutí s Nejvyšší Osobností Božství. Znamená to, že individuální duše si ponechává svoji individualitu a zároveň již nemá žádné oddělené zájmy. Je plně zapojená do služby Pánu a nezajímá se o uspokojování svých smyslů; proto vidí pouze Nejvyšší Osobnost Božství, a nikoliv sebe. Její osobní zájem zcela zaniká. Když se člověk probudí ze sna, jeho sen zmizí. Během snění se mohl považovat za krále, vidět svůj královský majetek, vojáky atd., ale když jeho sen skončí, vidí jen sebe samotného. Stejně tak osvobozená osoba chápe, že je nedílnou částí Nejvyššího Pána, která jedná v souladu s Jeho touhou, a proto mezi nimi neexistuje rozdíl, přestože si oba ponechávají svou individualitu. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. To je dokonalé pojetí jednoty ve vztahu k Nadduši a duši.