Śrīmad-bhāgavatam 4.22.35
Verš
ātyantikatayeṣyate
traivargyo ’rtho yato nityaṁ
kṛtānta-bhaya-saṁyutaḥ
Synonyma
tatra — tam; api — také; mokṣaḥ — osvobození; eva — jistě; arthe — za účelem; ātyantikatayā — nejdůležitější; iṣyate — přijaté tímto způsobem; trai-vargyaḥ — tři zbývající: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; arthaḥ — zájem; yataḥ — odkud; nityam — pravidelně; kṛta-anta — smrt; bhaya — strach; saṁyutaḥ — připoutaný.
Překlad
Ze čtyř principů — náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození — je třeba brát osvobození velice vážně. Zbývající tři budou zničeny působením přísného zákona přírody — smrti.
Význam
Mokṣu neboli osvobození je třeba brát velice vážně, byť i na úkor zbývajících tří principů. Jak prohlásil Sūta Gosvāmī na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, náboženské zásady nejsou založeny na úspěchu v hospodářském rozvoji. Jelikož velice lpíme na smyslovém požitku, přicházíme za Bohem — do chrámu nebo do kostelů — z určitých ekonomických důvodů. Hospodářský rozvoj ovšem také neznamená smyslový požitek. Vše má být uspořádáno takovým způsobem, abychom dosáhli osvobození. Z toho důvodu je zde osvobození (mokṣa) zdůrazněné. Zbývající tři principy jsou hmotné, a proto podléhají zničení. I když se nějakým způsobem dopracujeme k velkému bankovnímu kontu a budeme vlastnit mnoho hmotných věcí, smrt učiní všemu konec. V Bhagavad-gītě je řečeno, že smrt je Nejvyšší Osobnost Božství — Pán, který nakonec odebere vše, co materialista získal. Jako hlupáci se o to nestaráme — nebojíme se smrti a neuvažujeme o tom, že nám vezme vše, čeho jsme nabyli prostřednictvím dharmy, arthy a kāmy. Díky dharmě, zbožným činnostem, můžeme být povýšeni na nebeské planety, ale to neznamená svobodu od zrození, smrti, stáří a nemoci. Z toho je zřejmé, že své zájmy v rámci traivargyi — náboženských zásad, hospodářského rozvoje a smyslového požitku — můžeme obětovat, ale nikoliv snahu o osvobození. Bhagavad-gītā (4.9) ohledně osvobození říká: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti. Osvobození znamená, že po opuštění tohoto těla nemusíme přijmout další hmotné tělo. Pro impersonalisty osvobození znamená splynout s neosobním Brahmanem. To ale ve skutečnosti není mokṣa, neboť z tohoto neosobního postavení musíme znovu poklesnout do hmotného světa. Měli bychom proto vyhledat útočiště u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a oddaně Mu sloužit. To je skutečné osvobození. Nemáme tedy zdůrazňovat zbožné činnosti, hospodářský rozvoj a smyslový požitek, ale zajímat se o to, jak se přiblížit k Pánu Viṣṇuovi, který sídlí na duchovních planetách, z nichž nejvyšší je Goloka Vṛndāvana, kde žije Pán Kṛṣṇa. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tudíž největším darem pro ty, kdo skutečně touží po osvobození.