Śrīmad-bhāgavatam 4.22.51

Život Mahārāje Pṛthua a jeho odevzdanost transcendentální láskyplné službě Nejvyšší Osobnosti Božství slouží jako dobrý příklad karma-yogy. Pojem karma-yoga se často vyskytuje v Bhagavad-gītě a zde dává Mahārāja Pṛthu praktický příklad toho, co karma-yoga ve skutečnosti znamená. V tomto verši je uveden první předpoklad pro její vykonávání: phalaṁ brahmaṇi sannyasya (či vinasya) — člověk musí odevzdávat plody svých činností Nejvyššímu Brahmanu, Parabrahmanu, Kṛṣṇovi. Bude-li tak činit, bude se nacházet v životním stavu odříkání (sannyāsa). Vzdávat se plodů svých činností ve prospěch Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá sannyāsa, jak uvádí Bhagavad-gītā (18.2):

“Vzdávat se výsledků všech činností nazývají moudří odříkáním (tyāga). Takové stádium nazývají velcí učenci životním stavem odříkání (sannyāsa).” Přestože Pṛthu Mahārāja žil jako hospodář, ve skutečnosti se nacházel v životním stavu odříkání. To vyjasní následující verše.

Slovo nirviṣaṅgaḥ (“neznečištěný”) je velice důležité, protože Mahārāja Pṛthu nebyl připoutaný k výsledkům svých činností. V tomto hmotném světě člověk vždy považuje to, co nahromadil nebo pro co pracoval, za své vlastní. Ten, kdo předkládá plody svých činností službě Pánu, praktikuje ve skutečnosti karma-yogu. Je to možné pro každého, ale zvláště snadné je to pro hospodáře, který může doma instalovat Božstvo Pána a uctívat Ho podle metod bhakti-yogy. Ty zahrnují devět činností: naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva, modlení se, vykonávání pokynů, sloužení Kṛṣṇovi jako přítel a obětování Mu všeho.

Tyto metody karma-yogy a bhakti-yogy šíří po celém světě Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy. Každý se jim může naučit, bude-li jednoduše následovat příklad členů Společnosti.

Božstvo — ať již doma či v chrámu — je považováno za majitele všeho a každý je Jeho věčným služebníkem. Pán je transcendentální, neboť není částí hmotného stvoření. V tomto verši jsou použita slova prakṛteḥ param, neboť vše v hmotném světě je výtvorem vnější, hmotné energie Pána, ale Samotný Pán nikoliv. Bhagavad-gītā (9.10) potvrzuje, že Pán je nejvyšším vládcem všech hmotných výtvorů:

“Tato hmotná příroda jedná pod Mým řízením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.”

Veškerý hmotný pokrok a změny, ke kterým dochází úžasným vzájemným působením hmotných prvků, se odehrávají pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. K událostem v hmotném světě nedochází slepě. Jedná-li někdo neustále jako služebník Kṛṣṇy a zaměstnává vše ve službě Jemu, je pokládán za jīvan-muktu, osvobozenou duši, již během tohoto života v hmotném světě. Osvobození přichází obvykle až po opuštění současného těla, ale ten, kdo žije podle příkladu Pṛthua Mahārāje, je osvobozený již v tomto životě. Ve vědomí Kṛṣṇy závisejí výsledky našich činností na vůli Nejvyšší Osoby. Výsledek nikdy nezávisí na osobní dovednosti konatele, ale zcela na vůli Nejvyššího. To je skutečný význam výrazu phalaṁ brahmaṇi sannyasya. Duše odevzdaná službě Pánu se nikdy nemá považovat za vlastníka či dohlížitele. Odevzdaný oddaný má vykonávat své činnosti podle pravidel a předpisů oddané služby. Výsledky jeho jednání pak zcela závisejí na svrchované vůli Pána.