SB 4.24.45-46

snigdha-prāvṛḍ-ghana-śyāmaṁ
sarva-saundarya-saṅgraham
cārv-āyata-catur-bāhu
sujāta-rucirānanam
padma-kośa-palāśākṣaṁ
sundara-bhru sunāsikam
sudvijaṁ sukapolāsyaṁ
sama-karṇa-vibhūṣaṇam
Překlad slovo od slova: 
snigdha — lesknoucí se; prāvṛṭ — období dešťů; ghana-śyāmam — temné mraky; sarva — všechna; saundarya — krása; saṅgraham — sbírka; cāru — nádherné; āyata — tělesné rysy; catuḥ-bāhu — čtyřrukému; su-jāta — nejkrásnější; rucira — velice příjemný; ānanam — obličej; padma-kośa — poupě lotosového květu; palāśa — okvětní lístky; akṣam — oči; sundara — půvabné; bhru — obočí; su-nāsikam — zdvižený nos; su-dvijam — krásné zuby; su-kapola — nádherné čelo; āsyam — tvář; sama-karṇa — stejně pěkné uši; vibhūṣaṇam — celé ozdobené.
Překlad: 
Pánova krása připomíná temný mrak v období dešťů a Jeho tělesné rysy se lesknou stejně jako déšť. Je skutečným souhrnem všeho půvabu—má čtyři paže a neobyčejně krásný obličej s očima jako okvětní lístky lotosu, půvabně zdviženým nosem, úsměvem, který přitahuje mysl, nádherným čelem a stejně pěknýma ušima, jež jsou celé ozdobené.
Význam: 

Po parném horku léta je velice příjemné vidět na nebi temné mraky. Brahma-saṁhitā potvrzuje: barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam. Pán nosí ve vlasech paví pero a Jeho pleť má barvu načernalého mraku. Slovo sundara nebo snigdha znamená “velmi příjemný”. Kandarpa-koṭi-kamanīya. Kṛṣṇova krása je tak příjemná, že s ní nelze srovnávat ani miliardy Amorů. Pána Viṣṇua zdobí veškeré bohatství, a Pán Śiva se tedy pokouší vidět tuto bohatstvím oplývající podobu Nārāyaṇa. Uctívání Pána obvykle začíná uctíváním Nārāyaṇa, Viṣṇua. Uctívání Pána Kṛṣṇy a Rādhy je vysoce důvěrné. Pán Nārāyaṇa je uctíván podle usměrňujících zásad pāñcarātrika-vidhi, zatímco uctívání Pána Kṛṣṇy se řídí zásadami bhāgavata-vidhi. Nikdo nemůže uctívat Pána na úrovni bhāgavata-vidhi, aniž by prošel usměrněními pāñcarātrika-vidhi — začínající oddaní tedy uctívají Pána metodou pāñcarātrika-vidhi, podle usměrňujících zásad uvedených v Nārada-pañcarātře. Začínající oddaní nemohou navázat styk s Rādhou a Kṛṣṇou; chrámové uctívání podle usměrňujících zásad se proto nabízí Lakṣmī-Nārāyaṇovi. I když může být v chrámu přítomná vigraha (podoba) Rādhā-Kṛṣṇy, uctívání začínajících oddaných je přijímáno jako uctívání Lakṣmī-Nārāyaṇa. Uctívání metodou pāñcarātrika-vidhi se nazývá vidhi-mārga a uctívání podle zásad bhāgavata-vidhi se nazývá rāga-mārga. Zásady rāga-mārgy jsou zvláště určené pro oddané na vṛndāvanské úrovni.

Obyvatelé Vṛndāvanu — gopī, matka Yaśodā, Nanda Mahārāja, pasáčci krav, krávy a všichni ostatní — jsou na úrovni rāga-mārgy neboli bhāgavata-mārgy. Jednají v pěti základních rasách — dāsya, sakhya, vātsalya, mādhurya a śānta. I když bhāgavata-mārga zahrnuje všech těchto pět ras, je zvláště určena pro rodičovské a milenecké vztahy (vātsalya a mādhurya). Je zde ovšem také vipralambha-sakhya, důvěrné bratrské uctívání Pána, jež si zvláště vychutnávají pasáčci krav. Ačkoliv je mezi Kṛṣṇou a pasáčky přátelský vztah, liší se od přátelství Kṛṣṇy s Arjunou, které je na úrovni aiśvarya. Když Arjuna viděl viśva-rūpu, gigantickou vesmírnou podobu Pána, bál se, že s Kṛṣṇou jednal jako s obyčejným přítelem, a prosil Ho o odpuštění. Pasáčci krav, Kṛṣṇovi přátelé ve Vṛndāvanu, se však někdy vozí Kṛṣṇovi na ramenou. Jednají s Kṛṣṇou stejně, jako jednají mezi sebou — nikdy se Ho nebojí ani Ho neprosí o odpuštění. Přátelství rāga-mārgy neboli bhāgavata-mārgy tedy existuje na vyšší úrovni vztahů s Kṛṣṇou — na přátelské úrovni vipralambha. Ve vṛndāvanských vztazích rāga-mārgy se projevuje rodičovské přátelství, rodičovská služba a milostná služba.

Někteří nezodpovědní lidé chtějí okamžitě přejít k zásadám rāga-mārgy, aniž by Kṛṣṇovi sloužili podle vidhi-mārgy, usměrňujících zásad metody pāñcarātrika-vidhi. Tito lidé se nazývají sahajiyové. Existují také démoni, kteří se vyžívají v líčení Kṛṣṇových zábav s gopīmi a zneužívají Jeho činností, jak to vyhovuje jejich nemravným povahám. Tito démoni, kteří tisknou knihy a píší básně o zásadách rāga-mārgy, spějí nevyhnutelně do pekla a bohužel tam s sebou stahují i další. Oddaní ve vědomí Kṛṣṇy si musí dávat dobrý pozor, aby se takovým démonům vyhýbali. I když je Pán přítomný v chrámu jako Rādhā-Kṛṣṇa, oddaný má přísně dodržovat usměrňující zásady vidhi-mārgy pro uctívání Lakṣmī-Nārāyaṇa. Rādhā-Kṛṣṇa zahrnuje Lakṣmī-Nārāyaṇa, a je-li tedy Pán uctíván podle usměrňujících zásad, přijímá tuto službu v roli Lakṣmī-Nārāyaṇa. V Nektaru oddanosti jsou uvedeny podrobné pokyny o uctívání Rādhā-Kṛṣṇy (Lakṣmī-Nārāyaṇa) metodou vidhi-mārga. Ačkoliv se při uctívání vidhi-mārgou lze dopustit šedesáti čtyř přestupků, při uctívání rāga-mārgou se tyto přestupky neberou v úvahu, neboť oddaní na této úrovni jsou velice pokročilí, a o přestupcích u nich nemůže být ani řeči. Pokud však nedodržujeme usměrňující zásady vidhi-mārgy a necvičíme své oči ve vyhledávání přestupků, nemůžeme udělat pokrok.

Pán Śiva používá ve svém popisu Kṛṣṇovy krásy slov cārv-āyata-catur-bāhu sujāta-rucirānanam, která označují nádhernou čtyřrukou podobu Nārāyaṇa, Viṣṇua. Ti, kdo uctívají Pána Kṛṣṇu, Ho popisují slovy sujāta-rucirānanam. Viṣṇu-tattva zahrnuje stovky, tisíce a milióny podob Nejvyššího Pána, ale podoba Kṛṣṇy je z nich ze všech nejkrásnější. Z toho důvodu jsou pro ty, kdo uctívají Kṛṣṇu, uvedena slova sujāta-rucirānanam.

Čtyři paže Pána Viṣṇua mají různé účely. Ruce držící lotosový květ a lasturu jsou určeny pro oddané, zatímco druhé dvě ruce, držící disk a kyj, jsou určeny pro démony. Ve skutečnosti jsou všechny Pánovy paže příznivé — ať už drží lastury a květy, či kyje a disky. Démoni zabití cakrou (diskem) a kyjem Pána Viṣṇua se dostávají do duchovního světa, stejně jako oddaní, které chrání ruce s lotosovým květem a lasturou. Démoni povýšení do duchovního světa se ovšem ocitají v neosobní záři Brahmanu, zatímco oddaní mohou vstoupit na vaikuṇṭhské planety. Oddaní Pána Kṛṣṇy okamžitě dosáhnou planety zvané Goloka Vṛndāvana.

Pánova krása je přirovnána k dešti, který je v období dešťů čím dál tím příjemnější. Po parném horku léta mají lidé z přicházejícího období dešťů velkou radost. Na vesnicích někdy dokonce vycházejí ze dveří a vychutnávají si déšť přímo. Tělesné rysy Pána jsou tedy přirovnány k mrakům v období dešťů. Oddaní se radují z Pánovy krásy, neboť je souhrnem všech druhů krásy. Proto je zde výraz sarva-saundarya-saṅgraham. Nikdo nemůže říci, že tělo Pána postrádá nějaké krásné části. Je zcela pūrṇam. Vše je úplné — stvoření Boha, Jeho krása i Jeho tělesné rysy. To vše je tak úplné, že pouhý pohled na Pánovu krásu může uspokojit všechny touhy. Slova sarva-saundarya vyjadřují, že v hmotném a duchovním světě existují různé druhy krásy a že Pán je vlastní všechny. Z Pánovy krásy se mohou těšit materialisté i spiritualisté. Jelikož Nejvyšší Pán přitahuje každého, včetně démonů a oddaných, materialistů i spiritualistů, nazývá se Kṛṣṇa. Jeho oddaní také přitahují každého. Ṣaḍ-gosvāmī-stotra uvádí: dhīrādhīra-jana-priyau — Gosvāmī jsou stejně drazí oddaným (dhīra) i démonům (adhīra). Přítomnost Pána Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu nebyla démonům právě příjemná, ale přítomnost šesti Gosvāmīch těšila i démony. Taková je krása Pánových vztahů s Jeho oddanými — Pán někdy připisuje větší zásluhy Svým oddaným než Sám Sobě. V bitvě na Kurukṣetře například Pán Kṛṣṇa bojoval pouhým udílením pokynů — bojové zásluhy však přesto připadly Arjunovi. Nimitta-mātraṁ bhava savyasācin — “Ty, ó Savyasācī (Arjuno), můžeš být pouhým nástrojem v boji.” (Bg. 11.33) Vše zařídil Pán, ale zásluhy za vítězství získal Arjuna. Také v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vše děje podle předpovědi Pána Caitanyi, ale zásluhy připadají Jeho upřímným služebníkům. Proto je zde Pán označen jako sarva-saundarya-saṅgraham.