Śrīmad-bhāgavatam 4.25.4
Verš
karmaṇātmana īhase
duḥkha-hāniḥ sukhāvāptiḥ
śreyas tan neha ceṣyate
Synonyma
śreyaḥ — konečné požehnání; tvam — ty; katamat — co je to; rājan — ó králi; karmaṇā — plodonosnými činnostmi; ātmanaḥ — duše; īhase — přeješ si; duḥkha-hāniḥ — odstranění všeho strádání; sukha-avāptiḥ — dosažení veškerého štěstí; śreyaḥ — požehnání; tat — to; na — nikdy; iha — v této souvislosti; ca — a; iṣyate — lze získat.
Překlad
Nārada Muni se otázal krále Prācīnabarhiṣata: Čeho chceš dosáhnout vykonáváním těchto plodonosných činností, můj milý králi? Hlavním cílem života je zbavit se všeho strádání a užívat si štěstí, ale plodonosné činnosti tyto dvě věci nezajistí.
Význam
V tomto hmotném světě působí velká iluze, která zakrývá skutečnou inteligenci. Člověk v kvalitě vášně chce těžce pracovat, aby získal nějaký prospěch, ale neví, že čas mu nikdy nedovolí užívat si něčeho trvale. Výsledný zisk ve srovnání s vynaloženou prací není příliš výhodný. I když je to zisk, doprovází ho také strádání. Pokud se člověk nenarodí v bohaté rodině a chce si koupit dům, automobil a jiné hmotné věci, musí mnoho let ve dne v noci těžce pracovat, aby je mohl mít. Štěstí tedy nelze dosáhnout bez určitého strádání.
Čistého štěstí nelze v tomto hmotném světě dosáhnout. Chceme-li si něčeho užívat, musíme pro něco jiného trpět. Celkově vzato, utrpení je charakteristikou tohoto hmotného světa a jakýkoliv požitek, kterého se snažíme dosáhnout, je pouhou iluzí. Musíme trpět bolestmi zrození, stáří, nemoci a smrti. Můžeme vyvinout mnoho výborných léků, ale utrpení nemoci a smrti zastavit nelze. Lék ve skutečnosti není tím, co zastaví nemoc a smrt. V tomto hmotném světě neexistuje štěstí, ale člověk pod vlivem iluze pro takzvané štěstí velice těžce pracuje a dokonce tuto těžkou práci samotnou pokládá za štěstí. Tomu se říká iluze.
Nārada Muni se proto zeptal krále Prācīnabarhiṣata, co chce získat vykonáváním tolika nákladných obětí. I když dosáhneme nebeských planet, nevyhneme se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti. Někdo může namítat, že i oddaní musí podstoupit mnohá strádání při askezi a pokání, které se pojí s oddanou službou. Pro nováčky může být samozřejmě praxe oddané služby velice náročná, ale mají alespoň naději, že se nakonec zbaví všeho strádání a dosáhnou nejvyššího štěstí. Obyčejní karmī takovou naději nemají, protože i když dosáhnou vyšších planetárních systémů, nejsou zbaveni bolestí zrození, stáří, nemoci a smrti. Dokonce i Pán Brahmā, který pobývá na nejvyšším planetárním systému (Brahmaloce), musí zemřít. Jeho zrození a smrt se může lišit od zrození a smrti obyčejného člověka, ale v tomto hmotném světě se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti nevyhne ani on. Má-li někdo vážný zájem zbavit se těchto utrpení, musí se začít věnovat oddané službě. To potvrzuje Samotný Pán v Bhagavad-gītě (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
Jakmile tedy oddaný získá plné vědomí Kṛṣṇy, nevrátí se po smrti do tohoto hmotného světa. Půjde zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalá úroveň štěstí, neposkvrněná jediným náznakem strádání.