Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.25.62

Verš

vipralabdho mahiṣyaivaṁ
sarva-prakṛti-vañcitaḥ
necchann anukaroty ajñaḥ
klaibyāt krīḍā-mṛgo yathā

Synonyma

vipralabdhaḥ — uchvácený; mahiṣyā — královnou; evam — takto; sarva — celá; prakṛti — existence; vañcitaḥ — podvedený; na icchan — aniž by si přál; anukaroti — následoval a napodoboval; ajñaḥ — pošetilý král; klaibyāt — silou; krīḍā-mṛgaḥ — ochočené zvíře; yathā — stejně jako.

Překlad

Takto byl král Purañjana uchvácen svou krásnou manželkou, a tímto způsobem podveden. Skutečně, byl podvedený ohledně celé své existence v hmotném světě. Přestože si to ubohý pošetilý král nepřál, byl stále pod vládou své manželky, stejně jako ochočené zvíře, které tančí podle pokynů svého pána.

Význam

Velice významné je v tomto verši slovo vipralabdhaḥ. Vi znamená “zvláště” a pralabdha znamená “získané”. Král získal královnu pro uspokojení svých tužeb, a tak byl podveden hmotnou existencí. Proti své vůli se stal ochočeným zvířetem pod vládou hmotné inteligence. Stejně jako ochočená opice tančí, jak si to přeje její pán, král tančil podle přání královny. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) je řečeno: mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ — pokud se člověk stýká se světcem neboli oddaným, otevírají se mu dveře k osvobození. Pokud se však stýká se ženou nebo s někým, kdo je k ženě příliš připoutaný, otevírají se mu dveře k otroctví.

Pro duchovní pokrok je nutné se vzdát společnosti žen. To je význam stavu sannyāsa, života v odříkání. Nežli člověk přijme sannyās a zcela se zřekne hmotného světa, musí se učit vyhýbat nedovolenému sexu. Dovolený i nedovolený sex znamená prakticky totéž, ale nedovolený sex čím dál více uchvacuje. Když člověk usměrní svůj sexuální život, má naději, že bude nakonec schopen se sexu a společnosti žen zříci. Pokud toto dokáže, jeho duchovní pokrok se dostaví velice rychle.

V této kapitole Nārada Muni vysvětluje, jak muž propadne společnosti své drahé manželky. Být přitahován ke své ženě znamená být přitahován k hmotným kvalitám. Ten, kdo je přitahován kvalitou temnoty, je v nejnižším životním stádiu, zatímco ten, koho přitahuje hmotná kvalita dobra, je v lepším postavení. Někdy si můžeme všimnout, že člověka na úrovni hmotného dobra do určité míry přitahuje rozvoj poznání. To je samozřejmě lepší postavení, neboť poznání člověku pomáhá k tomu, aby přijal oddanou službu. Dokud člověk nedosáhne úrovně poznání, stádia brahma-bhūta, nemůže v oddané službě dělat pokroky. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

“Kdo zaujme toto transcendentální postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a ke všem živým bytostem je stejný. V tomto stavu dosáhne čisté oddané služby Mně.”

Úroveň poznání je výhodná, protože představuje prostředek pro dosažení stádia oddané služby. Začne-li však někdo vykonávat oddanou službu přímo, poznání je mu zjeveno bez vedlejšího úsilí. To potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7):

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

Oddaná služba automaticky vyjevuje skutečné poznání o naší hmotné existenci. Ten, kdo je dostatečně inteligentní, se okamžitě zřekne takzvané společnosti, rodiny a lásky, jakož i dalších věcí. Dokud lpíme na společnosti, rodině a lásce hmotného světa, nemůže být ani řeči o nějakém poznání nebo oddané službě. Pokud se však začneme přímo věnovat oddané službě, budeme naplněni poznáním a odříkáním a náš život bude úspěšný.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté páté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Popis vlastností krále Purañjany”.