Śrīmad-bhāgavatam 4.27.11

V tomto verši velký mudrc Nārada prozrazuje, že charakter Purañjany popisoval pro poučení krále Prācīnabarhiṣata. Celý popis vlastně obrazně znázorňoval činnosti krále Prācīnabarhiṣata. Zde Nārada otevřeně říká: “jako ty” (yathā bhavān), což naznačuje, že král Purañjana není nikdo jiný než samotný král Prācīnabarhiṣat. Jako velký vaiṣṇava chtěl Nārada Muni ukončit zabíjení zvířat v obětích. Věděl, že kdyby se králi pokoušel vykonávání obětí rozmlouvat, král by ho neposlouchal. Proto mu popisuje život Purañjany. V tomto verši poprvé — i když ne plně — odkrývá svůj záměr slovy “jako ty”. Karmī, kteří velice lpí na zvyšování potomstva, obvykle musí vykonávat mnoho obětí, uctívat mnoho polobohů a také uspokojovat mnoho společenských vůdců, politiků, filozofů a vědců, aby budoucím generacím zajistili příznivé podmínky. Takzvaní vědci si velmi přejí, aby budoucí generace mohly žít pohodlným životem, a za tím účelem se snaží nalézt různé způsoby výroby energie na pohon lokomotiv, automobilů, letadel a podobně. Nyní vyčerpávají zásoby ropy. Tyto činnosti popisuje Bhagavad-gītā (2.41):

“Ti, kdo kráčejí duchovní cestou, jsou rozhodní ve svém záměru a jejich cíl je jediný. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.”

Ti, kdo mají poznání všeho, jsou odhodlaní rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, ale darebáci (mūḍhāḥ), hříšníci (duṣkṛtinaḥ), nejnižší z lidí (narādhamāḥ), ti, kdo jsou zbaveni veškeré inteligence (māyayāpahṛta-jñānāḥ), a ti, kdo se uchylují k démonskému způsobu života (āsuraṁ bhāvam āśritāḥ), se o vědomí Kṛṣṇy nezajímají. Zaplétají se a věnují se mnoha různým činnostem. Většina těchto činností souvisí se zabíjením zvířat, které je v moderní civilizaci středem všeho dění. Karmī rozšiřují propagandu, že bez masa by měl člověk nedostatek vitamínů a životní síly, a proto aby si udržel schopnost usilovně pracovat, musí jíst maso; aby ho dobře strávil, musí pít alkohol, a aby zachoval rovnováhu mezi pitím vína a jedením masa, musí mít dostatek sexu, aby si udržel sílu pracovat těžce jako osel.

Zvířata jsou zabíjena dvěma způsoby a jedním z nich je zabíjení ve jménu náboženských obětí. Všechna náboženství na světě (kromě budhistického) uznávají zabíjení zvířat na místech uctívání. Ve védské civilizaci se jedlíkům masa doporučuje za dodržení určitých pravidel a předpisů obětovat kozu v chrámu Kālī. Pro pití vína se zase doporučuje uctívat bohyni Caṇḍiku. Cílem těchto pokynů je, aby se takové věci děly s omezeními, ale lidé všechna omezení opustili. V současné době otevírají jatka a továrny na výrobu lihovin a holdují jedení masa a pití alkoholu. Vaiṣṇavský ācārya, jako je Nārada Muni, dobře ví, že lidé, kteří takto zabíjejí zvířata ve jménu náboženství, se nutně zaplétají do koloběhu zrození a smrti a zapomínají na skutečný cíl života — vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Proto když velký mudrc Nārada učil Vyāsu Muniho Śrīmad-Bhāgavatam, odsoudil plodonosné činnosti, uvedené ve Vedách v části karma-kāṇḍa. Nārada řekl Vyāsovi:

“Lidé mají přirozený sklon k požitku a ty jsi je v tom ve jménu náboženství ještě povzbudil. To je vskutku odsouzeníhodné a zhola nerozumné. Vedeni tvými pokyny se lidé budou ve jménu náboženství věnovat těmto činnostem a stěží budou brát ohled na nějaké zákazy.” (Bhāg. 1.5.15)

Śrīla Nārada Muni pokáral Vyāsadeva za to, že sestavil tolik doplňkových védských písem, která mají vést obyčejné lidi. Nārada Muni odsoudil tato písma proto, že se v nich nemluví o přímé oddané službě. Podle Nāradových pokynů potom Vyāsadeva vysvětlil přímé uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, jak ho popisuje Śrīmad-Bhāgavatam. Závěr je, že ani Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, ani Jeho oddaný nikdy neschválí zabíjení zvířat ve jménu náboženství. Kṛṣṇa dokonce Osobně inkarnoval jako Pán Buddha, aby zabíjení zvířat ve jménu náboženství ukončil. Jak naznačuje osmnáctá kapitola Bhagavad-gīty (18.31—32), oběti zvířat ve jménu náboženství probíhají pod vlivem tamo-guṇy (kvality nevědomosti):

“Ó synu Pṛthy, porozumění, jež nedokáže rozlišit mezi zbožným a bezbožným jednáním, mezi tím, co se má a nemá dělat — takové nedokonalé porozumění je v kvalitě vášně. Ó Pārtho, porozumění, které pod vlivem iluze a temnoty pokládá bezbožnost za náboženství a náboženství za bezbožnost a které vede vždy nesprávným směrem, je v kvalitě nevědomosti.”

Lidé v kvalitě nevědomosti vytvářejí náboženské systémy zabíjení zvířat. Dharma je ve skutečnosti transcendentální. Pán Śrī Kṛṣṇa učí, že se musíme vzdát všech jiných systémů náboženství a pouze se odevzdat Jemu (sarva-dharmān parityajya). Pán a Jeho oddaní a zástupci tedy učí transcendentální dharmu, která zabíjení zvířat vůbec nepřipouští. V současné době je největší neštěstí, že mnoho takzvaných misionářů šíří v Indii bezbožnost ve jménu náboženství. Prohlašují obyčejného člověka za Boha a doporučují jedení masa každému, včetně takzvaných sannyāsīnů.