Śrīmad-bhāgavatam 4.27.4
Verš
mahārha-talpe mahiṣī-bhujopadhiḥ
tām eva vīro manute paraṁ yatas
tamo-’bhibhūto na nijaṁ paraṁ ca yat
Synonyma
śayānaḥ — ležel; unnaddha-madaḥ — stále více ovlivněn iluzí; mahā-manāḥ — s vyvinutým vědomím; mahā-arha-talpe — na honosném lůžku; mahiṣī — královny; bhuja — paže; upadhiḥ — polštář; tām — ji; eva — jistě; vīraḥ — hrdina; manute — považoval; param — cíl života; yataḥ — z čehož; tamaḥ — nevědomostí; abhibhūtaḥ — zahalený; na — ne; nijam — své skutečné já; param — Nejvyšší Osobnost Božství; ca — a; yat — co.
Překlad
Přestože měl král Purañjana vysoce vyvinuté vědomí, byl více a více ovlivňován iluzí a neustále ležel s hlavou na polštáři manželčiných paží—pokládal ženu za konečný cíl svého života. Jelikož ho zahalila kvalita nevědomosti, nechápal význam seberealizace, své vlastní já, ani Nejvyšší Osobnost Božství.
Význam
Lidský život je určen k seberealizaci. Ze všeho nejdříve musí člověk realizovat své vlastní já, které je v tomto verši označené slovem nijam. Potom musí pochopit nebo realizovat Nadduši neboli Paramātmu, Nejvyšší Osobnost Božství. Je-li však příliš hmotně připoutaný, žena je pro něho vším. To je základní princip hmotné připoutanosti. V takovém stavu člověk nedokáže realizovat ani své vlastní já, ani Nejvyšší Osobnost Božství. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) se proto říká: mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. Stýká-li se člověk s mahātmy neboli oddanými, cesta osvobození je pro něho volná. Je-li však příliš připoutaný k ženám nebo k lidem, kteří lpí na ženách — to znamená, že je závislý na ženách přímo nebo nepřímo — otevírá si tamo-dvāram, dveře do nejtemnějších oblastí pekelného života.
Král Purañjana byl velká duše, měl vysoce vyvinutou inteligenci a vědomí, ale jelikož příliš lpěl na ženách, celé jeho vědomí bylo zastřené. V moderní době mají lidé vědomí zastřené vínem, ženami a masem, a proto nejsou schopni dělat žádný pokrok v seberealizaci. Prvním krokem v seberealizaci je vědět: “Jsem duše, která se liší od těla.” Ve druhém stádiu seberealizace člověk dochází k poznání, že každá duše, každá individuální živá bytost, je nedílnou částí Nejvyšší Duše, Paramātmy neboli Nejvyšší Osobnosti Božství. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7):
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Žijí podmíněným životem, a proto těžce bojují se šesti smysly, k nimž patří i mysl.”
Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána. V současné civilizaci se bohužel mužům i ženám dovoluje, aby od samého začátku života přitahovali jeden druhého, a proto jsou naprosto neschopni dosáhnout seberealizace. Nevědí, že bez seberealizace prožívají největší ztrátu v lidské životní podobě. Neustále myslet na ženu v srdci je stejné jako lehat si s ní do luxusní postele. Srdce je postel, a to ta nejcennější. Když muž myslí na ženy a peníze, uléhá, aby spočinul na pažích své milované ženy či manželky. Takto se přehnaně věnuje sexu, a je proto nezpůsobilý pro seberealizaci.