Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.4.10

Verš

jagarha sāmarṣa-vipannayā girā
śiva-dviṣaṁ dhūma-patha-śrama-smayam
sva-tejasā bhūta-gaṇān samutthitān
nigṛhya devī jagato ’bhiśṛṇvataḥ

Synonyma

jagarha — začala odsuzovat; — ona; amarṣa-vipannayā — nesrozumitelnými vzhledem k jejímu hněvu; girā — slovy; śiva-dviṣam — nepřítel Pána Śivy; dhūma-patha — v obětech; śrama — nesnázemi; smayam — velmi pyšný; sva-tejasā — svým pokynem; bhūta-gaṇān — duchy; samutthitān — připravené (napadnout Dakṣu); nigṛhya — zastavila; devī — Satī; jagataḥ — v přítomnosti všech; abhiśṛṇvataḥ — slyšeli.

Překlad

Duchové, stoupenci Pána Śivy, byli připravení Dakṣu napadnout a zabít, ale Satī je zadržela. Hněvala se a současně byla nešťastná, a v této náladě začala odsuzovat plodonosné obětování a ty, kteří jsou na tak náročné a zbytečné oběti hrdí. Především však v přítomnosti všech odsoudila jednání svého otce.

Význam

Oběť je určená k uspokojení Viṣṇua, Yajñeśi, poživatele výsledků všech obětí. Bhagavad-gītā (5.29) to také potvrzuje, když Pán říká: bhoktāraṁ yajña-tapasām. Kṛṣṇa je skutečným příjemcem všech obětí. Méně inteligentní lidé to nevědí a od vykonávání obětí si slibují hmotný zisk. Pro osoby, jako byl Dakṣa a jeho příznivci, je při vykonávání obětí hmotný zisk ve prospěch vlastního smyslového požitku prvořadým motivem. Podle této sloky jsou však takové oběti zavržené jako velké úsilí, které nepřináší nic užitečného. To dosvědčuje Śrīmad-Bhāgavatam. Můžeme sice následovat védské pokyny a podle nich konat oběti a další plodonosné činnosti, ale pokud nás nevedou k rozvoji připoutanosti k Viṣṇuovi, jsou pouhou ztrátou času. Vyvinout lásku k Viṣṇuovi také znamená vyvinout lásku a úctu k Jeho oddaným. Pán Śiva je považován za nejvýznamnějšího vaiṣṇavu. Vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ. Když tedy Satī viděla, že její otec konal velkou oběť, aniž by poctil Pána Śivu, největšího oddaného, velice ji to rozhněvalo. Hněvala se právem, neboť je-li Viṣṇu či vaiṣṇava napaden, je nutné se rozzlobit. Pán Caitanya, který vždy kázal nenásilí, mírnost a pokoru, se také rozzlobil, když Jagāi a Mādhāi napadli Nityānandu, a chtěl je za to zabít. Když někdo pomlouvá nebo uráží Viṣṇua či vaiṣṇavy, je naší povinností se hněvat. Narottama dāsa Ṭhākura řekl: krodha bhakta-dveṣi jane. Hněv je v každém, a pokud se použije proti těm, kteří závidí Nejvyšší Osobnosti Božství nebo vaiṣṇavům, pak má velkou hodnotu. Tolerovat napadení Viṣṇua nebo vaiṣṇavy není namístě. Skutečnost, že se Satī na svého otce rozzlobila, byla v pořádku. Byl sice jejím otcem, ale současně se snažil zneuctít největšího vaiṣṇavu. Hněv Satī proti němu byl tedy zcela oprávněný.