Śrīmad-bhāgavatam 4.7.14
Verš
brahmātma-tattvam avituṁ prathamaṁ tvam asrāk
tad brāhmaṇān parama sarva-vipatsu pāsi
pālaḥ paśūn iva vibho pragṛhīta-daṇḍaḥ
Synonyma
vidyā — učenost; tapaḥ — askezi; vrata — sliby; dharān — stoupenci; mukhataḥ — z úst; sma — byl; viprān — brāhmaṇové; brahmā — Pán Brahmā; ātma-tattvam — seberealizace; avitum — rozšířit; prathamam — první; tvam — ty; asrāk — stvořený; tat — proto; brāhmaṇān — brāhmaṇové; parama — ó veliký; sarva — ve všech; vipatsu — nebezpečích; pāsi — chráníš; pālaḥ — jako ochránce; paśūn — zvířata; iva — jako; vibho — ó veliký; pragṛhīta — bere do ruky; daṇḍaḥ — hůl.
Překlad
Můj drahý Pane Śivo, jsi velký a mocný. Jako první jsi vzešel z úst Pána Brahmy, abys chránil brāhmaṇy a jejich vzdělání, askezi, sliby a seberealizaci. Jsi ochráncem brāhmaṇů, jelikož střežíš usměrňující zásady, jimiž se řídí, stejně jako pastýř s holí v ruce hlídá krávy.
Význam
Povinností každého člověka, bez ohledu na jeho společenské postavení, je ovládat mysl a smysly následováním usměrňujících zásad védských śāster. Pánu Śivovi se říká paśupati, protože chrání živé bytosti s vyvinutým vědomím, aby mohly následovat védský systém vareṇ a āśramů. Slovo paśu označuje jak zvíře, tak i člověka. Zde stojí, že Pán Śiva se stará o ochranu zvířat a jim podobných, duchovně zaostalých lidských bytostí. Rovněž je řečeno, že brāhmaṇové vzešli z úst Nejvyššího Pána. Měli bychom mít stále na paměti, že Pán Śiva je oslovovaný jako představitel Nejvyššího Pána, Viṣṇua. Ve védské literatuře je popsáno, že brāhmaṇové se rodí z úst vesmírné podoby Viṣṇua, kṣatriyové z Jeho paží, vaiśyové z Jeho pasu či břicha a śūdrové z Jeho nohou. Hlava představuje nejdůležitější část těla. Brāhmaṇové se rodí z úst Nejvyšší Osobnosti Božství, aby přijímali milodary určené k uctívání Viṣṇua a šířili védské poznání. Pán Śiva je známý jako paśupati, ochránce brāhmaṇů a ostatních živých bytostí. Chrání je před útoky nekulturních lidí, kteří nejsou brāhmaṇy a kteří se staví proti seberealizaci.
Další význam tohoto slova je, že ti, kdo lpí na části Ved týkající se různých obřadů, a přitom nevědí nic o skutečném postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, nejsou o nic pokročilejší než zvířata. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že pokud se někdo věnuje vykonávání védských obřadů, ale nerozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je veškerá jeho námaha pouhou ztrátou času. Pán Śiva chtěl Dakṣu zmařením jeho yajñi potrestat, protože Dakṣa se tím, že ho opominul, dopustil velkého přestupku. Pán Śiva se zachoval jako pastýř hlídající své stádo s holí v ruce. Obvykle se říká, že zvířata je třeba chránit s holí v ruce, protože nemají rozum a argumenty na ně neplatí. Jediným účinným prostředkem je v tomto případě argumentum ad baculum, neboť bez hole neposlechnou. Z toho plyne, že k přesvědčení lidí na zvířecí úrovni je třeba použít síly, zatímco pokročilého člověka přesvědčí zdravý rozum, argumenty a autorita písem. Kdo lpí na védských obřadech, aniž by dělal pokroky v oddané službě, ve vědomí Kṛṣṇy, je téměř jako zvíře. Spadá tedy pod ochranu Pána Śivy, který takové bytosti chrání a občas také trestá, jako to udělal v případě Dakṣi.