SB 4.9.4
jñātvāsya sarvasya ca hṛdy avasthitaḥ
kṛtāñjaliṁ brahmamayena kambunā
pasparśa bālaṁ kṛpayā kapole
Každý oddaný má přirozený sklon opěvovat transcendentální vlastnosti Pána. Oddaný chce neustále naslouchat o Pánových transcendentálních vlastnostech a oslavovat je, ale někdy je kvůli svému studu na rozpacích. Nejvyšší Pán, který sídlí v srdci každého, mu tehdy pomůže a obdaří ho inteligencí, aby o Něm dokázal mluvit. Když tedy oddaný píše či hovoří o Nejvyšší Osobnosti Božství, rozumí se, že Pán mu diktuje slova přímo ze srdce. To potvrzuje desátá kapitola Bhagavad-gīty, kde je řečeno, že těm, kdo se neustále věnují transcendentální láskyplné službě Pánu, dává Pán zevnitř pokyny, jakým způsobem Mu mají dále sloužit. Když Dhruva Mahārāja váhal, jelikož kvůli nedostatku zkušenosti nevěděl, jak má Pána popsat, Pán se ze Své bezpříčinné milosti dotkl lasturou jeho čela, a vnukl mu tak transcendentální inspiraci. Tato transcendentální inspirace je označená jako brahma-maya, neboť výroky takto inspirovaných osob jsou v naprosté shodě se zvukovou vibrací Ved. Nejedná se o všední zvuky tohoto hmotného světa. Zvuková vibrace mantry Hare Kṛṣṇa je sice vyjádřena běžnou abecedou, ale nikdo by ji neměl pokládat za světskou či hmotnou.
