Śrīmad-bhāgavatam 4.9.9
Verš
ye tvāṁ bhavāpyaya-vimokṣaṇam anya-hetoḥ
arcanti kalpaka-taruṁ kuṇapopabhogyam
icchanti yat sparśajaṁ niraye ’pi nṝṇām
Synonyma
nūnam — jistě; vimuṣṭa-matayaḥ — ti, kdo ztratili pravou inteligenci; tava — Tvé; māyayā — vlivem iluzorní energie; te — oni; ye — kdo; tvām — Tebe; bhava — od zrození; apyaya — a smrti; vimokṣaṇam — příčina osvobození; anya-hetoḥ — za jinými účely; arcanti — uctívají; kalpaka-tarum — který jsi jako strom přání; kuṇapa — tohoto mrtvého těla; upabhogyam — smyslový požitek; icchanti — chtějí; yat — to, co; sparśa-jam — získané dotekem; niraye — v pekle; api — dokonce; nṝṇām — pro osoby.
Překlad
Ten, kdo Tě uctívá pouze pro uspokojení smyslů tohoto pytle z kůže, jistě podlehl vlivu Tvé iluzorní energie. Jsi jako strom přání a osvobozuješ od zrození a smrti, avšak pošetilci jako já od Tebe chtějí smyslový požitek, který je dostupný i osobám žijícím v pekelných podmínkách.
Význam
Dhruva Mahārāja se kál, protože motivem jeho oddané služby byla touha po hmotném zisku, a svůj postoj zde odsuzuje. Pro hmotný zisk či smyslový požitek uctívají Pána jen lidé, kteří postrádají poznání. Pán je jako strom přání — každý od Něho může získat, cokoliv si přeje, ale lidé většinou nevědí, o co by měli Pána žádat. Smyslové štěstí, které pochází z doteku kůže, zažívají i psi a prasata a je zcela bezvýznamné. Oddaný, který Pána uctívá s touhou po takovém bezvýznamném štěstí, skutečně postrádá veškeré poznání.