Śrīmad-bhāgavatam 5.1.22
Verš
Synonyma
manuḥ — Svāyambhuva Manu; api — také; pareṇa — díky Pánu Brahmovi; evam — takto; pratisandhita — uskutečnil; manaḥ-rathaḥ — oč se ucházel v mysli; sura-ṛṣi-vara — velkého mudrce Nārady; anumatena — se svolením; ātma-jam — svého syna; akhila — celého vesmíru; dharā-maṇḍala — planet; sthiti — udržování; guptaye — pro ochranu; āsthāpya — ustanovil; svayam — osobně; ati-viṣama — velice nebezpečný; viṣaya — hmotné záležitosti; viṣa — jedu; jala-āśaya — oceán; āśāyāḥ — od tužeb; upararāma — dosáhl úlevy.
Překlad
Svāyambhuva Manu tak s pomocí Pána Brahmy dosáhl naplnění svých přání. Se svolením velkého mudrce Nārady předal svému synovi vládní zodpovědnost za udržování a ochranu všech planet ve vesmíru, a tak se mu dostalo úlevy od nejnebezpečnějšího, jedovatého oceánu hmotných tužeb.
Význam
Svāyambhuva Manu si prakticky nedělal žádné naděje, když taková velká osobnost jako Nārada dala jeho synovi Priyavratovi pokyn, aby se vyhnul rodinnému životu. Nyní ho velice potěšil zákrok Brahmy, který jeho syna přiměl přijmout zodpovědnost za vládnutí vesmíru. Z Bhagavad-gīty se dozvídáme, že Vaivasvata Manu byl synem boha Slunce a že jeho syn, Mahārāja Ikṣvāku, vládl této planetě Zemi. Zde se však ukazuje, že Svāyambhuva Manu měl na starosti celý vesmír a svému synovi, Mahārājovi Priyavratovi, svěřil zodpovědnost za udržování a ochranu všech planetárních systémů. Dharā-maṇḍala znamená “planeta”; tímto názvem se označuje například tato Země. Akhila však znamená “všechny” či “vesmírné”. Je tedy obtížné pochopit, kde se Mahārāja Priyavrata nacházel, ale z této literatury plyne, že jeho postavení bylo nepochybně vyšší než postavení Vaivasvaty Manua, neboť mu byly svěřeny všechny planetární soustavy celého vesmíru.
Dalším významným sdělením je, že Svāyambhuva Manu byl velice spokojený, když se mohl zříci zodpovědnosti za vládu nad všemi planetárními soustavami ve vesmíru. V současné době politici velice dychtí ujmout se vlády a posílají své lidi agitovat ode dveří ke dveřím, aby získali hlasy ve volbách a mohli se dostat na místo prezidenta nebo do jiného vznešeného úřadu. Zde však naopak vidíme, že k tomu, aby se král Priyavrata stal vládcem celého vesmíru, ho musel přesvědčit Pán Brahmā. Také pro Priyavratova otce, Svāyambhuvu Manua, bylo úlevou, že mu mohl svěřit vesmírnou vládu. Je tedy zřejmé, že králové a výkonní představitelé vlády ve védských dobách nikdy nepřijímali svá místa pro smyslový požitek. Tito vznešení králové, kteří byli známí jako rājarṣiové, vládli pouze proto, aby udržovali a chránili království pro blaho občanů. Příběh Priyavraty a Svāyambhuvy Manua ukazuje, jak příkladní, zodpovědní králové plnili své vládní povinnosti s nezaujatostí a neustále se vyhýbali znečištění hmotnou připoutaností.
Hmotné záležitosti jsou zde přirovnány k oceánu jedu. Podobně je popsal Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura v jedné ze svých písní:
divā-niśi hiyā jvale,
juḍāite nā kainu upāya
“Mé srdce neustále plane v ohni hmotné existence a já nepodnikám žádné kroky, abych se z něho dostal.”
hari-nāma-saṅkīrtana,
rati nā janmila kene tāya
“Jedinou pomocí je hari-nāma-saṅkīrtana, zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, která pochází z duchovního světa, z Goloky Vṛndāvany. Jaký jsem však nešťastník, že mě vůbec nepřitahuje!” Manu chtěl vyhledat útočiště u lotosových nohou Pána, a proto pro něho bylo velkou úlevou, když se jeho syn Priyavrata ujal jeho světských povinností. Takový je systém védské civilizace. Na konci života se člověk musí oprostit od všech světských starostí a plně se věnovat službě Pánu.
Slovo surarṣi-vara-anumatena je rovněž významné. Manu svěřil vládu svému synovi se svolením velkého světce Nārady. To je zde zvláště uvedeno proto, že když se Priyavrata na žádost Pána Brahmy a Manua ujal vesmírné vlády, byl i Nārada velice spokojen, přestože po Priyavratovi původně chtěl, aby se zbavil všech hmotných starostí.