SB 5.10.20
avyakta-liṅgo vicaraty api svit
yogeśvarāṇāṁ gatim andha-buddhiḥ
kathaṁ vicakṣīta gṛhānubandhaḥ
I když Mahārāja Rahūgaṇa zastával úlohu krále, Jaḍa Bharata ho poučil, že není králem a že on sám také není hluchý a němý. Tato označení tvořila pouze obaly duše. Je nutné, aby každý došel k tomuto poznání. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (2.13): dehino 'smin yathā dehe. Každý je uzavřený v těle, a jelikož tělo není nikdy totožné s duší, tělesné činnosti jsou pouze iluzorní. Ve společnosti takového sādhua, jako byl Jaḍa Bharata, si Mahārāja Rahūgaṇa uvědomil, že jeho činnosti v postavení královské autority nebyly ničím jiným než iluzorními jevy. Souhlasil tedy, že od Jaḍa Bharaty přijme poznání, a to byl začátek jeho dokonalosti. Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet. Člověk jako Mahārāja Rahūgaṇa — který velice dychtil poznat hodnoty života a duchovní vědu — musí vyhledat osobnost, jako je Jaḍa Bharata. Tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam (Bhāg. 11.3.21). Je třeba se obrátit na gurua, jako je Jaḍa Bharata — zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství—a ptát se ho na cíl lidského života.
