Śrīmad-bhāgavatam 5.11.5
Verš
guṇa-pravāho vikṛtaḥ ṣoḍaśātmā
bibhrat pṛthaṅ-nāmabhi rūpa-bhedam
antar-bahiṣṭvaṁ ca purais tanoti
Synonyma
saḥ — ta; vāsanā — plná mnoha tužeb; ātmā — mysl; viṣaya-uparaktaḥ — připoutaná k hmotnému štěstí, smyslovému požitku; guṇa-pravāhaḥ — puzená silou sattva-guṇy, rajo-guṇy nebo tamo-guṇy; vikṛtaḥ — proměněná chtíčem a podobně; ṣoḍaśa-ātmā — hlavní ze šestnácti hmotných prvků (pět hrubohmotných prvků, deset smyslů a mysl); bibhrat — putuje; pṛthak-nāmabhiḥ — s různými jmény; rūpa-bhedam — přijímá různé podoby; antaḥ-bahiṣṭvam — s nejlepšími či nejhoršími vlastnostmi; ca — a; puraiḥ — s různými tělesnými podobami; tanoti — projevuje se.
Překlad
Jelikož je mysl pohroužená v touhách po zbožném a bezbožném jednání, přirozeně podléhá proměnám chtíče a hněvu, a proto ji přitahuje hmotný smyslový požitek. Je tedy řízena kvalitami dobra, vášně a nevědomosti. Existuje jedenáct smyslů a pět hmotných prvků, a z těchto šestnácti složek je mysl tou hlavní. To ona způsobuje zrození v různých druzích těl — polobohů, lidských bytostí, zvířat a ptáků. Podle toho, zda se mysl nachází na vyšší či nižší úrovni, přijímá vyšší či nižší hmotné tělo.
Význam
Převtělování v rámci 8 400 000 životních druhů je způsobené tím, že mysl je znečištěná určitými hmotnými kvalitami. Kvůli mysli podléhá duše zbožným a bezbožným činnostem. Pokračování hmotné existence je jako vlny hmotné přírody. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura o tom říká: māyāra vaśe yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi — “Můj milý bratře, duše je zcela pod vládou māyi, jejíž vlny tě unášejí.” To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā:
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Zmatená duše se pod vlivem falešného ega považuje za konatele činností, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.” (Bg. 3.27)
Hmotná existence znamená být plně ovládán hmotnou přírodou. Mysl je ústředím pro přijímání příkazů, které hmotná příroda dává. Takto je živá bytost neustále, věk za věkem, unášena v různých druzích těl.
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha
(Caitanya-caritāmṛta, Madhya 20.117)
Živá bytost, která zapomněla na Kṛṣṇu, je poutána zákony hmotné přírody.