SB 5.13.23
namo yuvabhyo nama āvaṭubhyaḥ
ye brāhmaṇā gām avadhūta-liṅgāś
caranti tebhyaḥ śivam astu rājñām
Král Rahūgaṇa se velice kál za to, že donutil Jaḍa Bharatu nést královská nosítka. Začal se proto modlit ke všem brāhmaṇům a seberealizovaným osobám, i když si třeba mohou hrát jako děti nebo se skrývat v různých převlecích. Čtyři Kumārové cestují všude v podobě pětiletých chlapců a je i mnoho dalších brāhmaṇů — znalců Brahmanu — kteří putují křížem krážem po povrchu Země jako mladí muži, děti nebo avadhūtové. Členové královských dynastií, namyšlení vlivem svého postavení, obvykle tyto velké duše urážejí. Král Rahūgaṇa proto začal těmto velkým osobnostem skládat uctivé poklony, aby urážlivé krále nepostihl pád do pekelných podmínek. Když někdo urazí velkou osobnost, Nejvyšší Osobnost Božství mu neodpustí, i když samy velké osobnosti se možná neurazí. Mahārāje Ambarīṣe urazil Durvāsā, který se s prosbou o odpuštění obrátil dokonce až na Pána Viṣṇua. Pán Viṣṇu mu však neodpustil a Durvāsā musel padnout k lotosovým nohám Mahārāje Ambarīṣe, přestože Mahārāja Ambarīṣa byl kṣatriya-gṛhastha. Člověk si musí dávat velký pozor, aby se nedopustil přestupku u lotosových nohou vaiṣṇavů a brāhmaṇů.
