SB 5.14.8
Jak bylo uvedeno na začátku, chudý člen obchodnické třídy jde do lesa získat nějaké laciné zboží, aby ho přinesl do města a se ziskem prodal. Je tak pohroužený v myšlenkách na udržování těla a duše pohromadě, že zapomíná na svůj původní vztah s Kṛṣṇou a vyhledává pouze tělesné pohodlí. Hmotné činnosti jsou tedy jediným zaměstnáním podmíněné duše. Jelikož materialista nezná cíl života, neustále putuje po hmotném světě a usiluje o základní životní potřeby. I když získá dostatek prostředků, následkem své nevědomosti ohledně cíle života si vytváří umělé potřeby a čím dál více se zaplétá. Tvoří mentální situaci, kdy potřebuje stále větší pohodlí. Materialista nezná tajemství chodu přírody. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (3.27):
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Duše zmatená falešným egem se považuje za konatele činností, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.” Kvůli chtivé touze vytváří živá bytost určitou mentální situaci, v níž si chce užívat tohoto hmotného světa. Takto se zaplétá a vstupuje do různých těl, ve kterých potom trpí.
